neděle 16. února 2014

Kapitola I.: Dva archeologové

Teď už byla schopná otevřít obě oči. Udělala to a vzápětí je zase zavřela, protože ji skoro oslepila zářivá bělost okolí. Když zjistila, že už zase může pracovat s levou rukou, ulevilo se jí. Nepatrně s ní pohnula a ucítila v ní něco, co tam rozhodně být nemělo. Podívala se na ni. Z ruky jí trčely hadičky. Zřejmě mi je tam někdo zavedl, pomyslela si, ale v tuto chvíli si vůbec nedokázala dát dohromady nějaké souvislosti.
Hlava ji dosud bolela a měla problém zaostřit zrak. Pohnula s prsty na nohou. Šlo to. Pro jistotu se na ně chtěla podívat, ale neviděla na ně.
„Moje nohy!“ zaskřehotala. „Kde mám nohy?“
Jakýsi mužský hlas se zachechtal a potom nějaká ruka odsunula stranou povlak, pod kterým Lara ležela, aby odhalila bosá chodidla.
„Ukrývaly se před Vámi.“ Řekl pobaveně ten muž. Měl velice dobrý anglický přízvuk.
Pohlédla na něj. Tu tvář viděla už v hrobce. Nebyl to žádný děsivý pavoučí obličej, jak si původně myslela. Tahle tvář patřila vysokému muži, který se k ní mírně skláněl, aby jí viděl do očí. Kůži měl opálenou, zřejmě od častého pobývání na slunci, které se nejspíš podepsalo i na jeho vlasech – byly velice světlé, skoro až bílé, původně mohly mít barvu písku. Ten muž z hrobky byl vážně skutečný: pohledný, v tuto chvíli potřeboval jen oholit a vyměnit špinavé oblečení.
„Vítejte zpátky mezi námi živými. Chvíli jsme mysleli, že jsme Vás ztratili. Ještě štěstí, že jsme se mýlili. Vezl jsem Vás celou cestu z Edfu až sem.“
„Co je tohle za místo?“
„Nemocnice města Káhira.“
Nechápavě se na něj zadívala.
„Kde jsem jen nechal slušné vychování?“, zvolal najednou. „Odpusťte, že jsem se ani nepředstavil. Jmenuji se Kevin Mason.“ Odmlčel se. „A Vy jste…?“
„Lara Croft.“
„Lara Croft.“ Zopakoval po ní Mason. „Slyšel jsem o Vás.“
Stále z něj nespouštěla oči. Přitom se snažila používat mozek a nějak si domyslet, jak je tohle možné.
„Kevin Mason.“ Zopakovala tentokrát Lara.
„Jo, to je správně.“
Podezíravě se zamračila. „Vy nemůžete být Dr. Kevin Mason, ten archeolog. Já ho znám.“
„Jsem jeho syn – Kevin Mason mladší.“ Usmál se. „Ale pro přátele jen Kevin.“
„Přečetla jsem všechny knihy Vašeho otce.“ řekla Lara. „Obdivuji jeho práci.“
„Já také.“ Odpověděl Mason. „To je důvod, proč jsem šel v jeho šlépějích. Jsem také archeolog.“
Snažila se urovnat hromadu otázek a myšlenek, které se jí najednou vyrojily v hlavě. Začala s vděkem. „Zachránil jste mi život.“
„Jen trocha štěstí. Slyšel jsem – budiž, cítil jsem je asi to správné vyjádření – tedy cítil jsem, že se hrobka zhroutila. A bylo mi jasné, že když se to mělo stát před dvěma tisíci let a nestalo, nejspíš tomu musela pomoci lidská ruka. Tak jsme to s mými muži šli prozkoumat.“ Soucitně se na ni podíval. „Vydala jste se špatnou cestou ven. Bylo mi jasné, že každá další hodina strávená v sutinách Horova chrámu by Vás mohla stát život. Přenesl jsem Vás do svého auta a odvezl na ošetřovnu města Edfu, ale tam měli zase jeden z těch jejich výpadků energie. Tak jsem Vás převezl sem, do Káhiry. Ležíte tu už málem pět hodin.“
„A kdy budu moci pryč?“ otázala se Lara.
Mason pokrčil rameny. „Utrpěla jste silný otřes mozku, ale nevypadá to, že máte něco zlomeného. Den nebo dva v posteli a budete zase jako rybička – i když se ještě musejí ujistit, zda jste si natrvalo nepoškodila plíce tím neustálým vdechováním prachu.“ Smál se. Laře to nepřipadalo moc vtipné.
„Mohl byste mi přinést zrcadlo?“
„Věřte mi,“ protestoval Mason. „Nechtějte se na sebe podívat. Alespoň prozatím.“
„Prosím,“ naléhala.
„No, jak si přejete.“ Konstatoval, odešel do koupelny a vrátil se se zrcadlem. „Ale pamatujte: Já Vás varoval.“
Lara si od něj vzala zrcadlo a prohlédla si obličej. Zbědovaný a zoufalý obličej, který v něm spatřila. Obě oči měla tak napuchlé, že to vypadalo, jako by byly zavřené. Z pravé nosní dírky jí visel kus vaty, který měl zabránit krvácení. Rty byly suché a rozpraskané až to bolelo a pokryté vrstvou zaschlé krve. Pravou tvář měla silně nateklou a vlasy byly slepené v pramíncích směsicí prachu a písku.
„Mohlo to být horší.“ Usoudila a vrátila zrcadlo Masonovi.
„Páni, překvapujete mě!“ zvolal Mason. „Většina žen by hned propukla v pláč, kdyby vypadala takhle.“
„Nejsem jako většina žen.“
Do místnosti vešla zdravotní sestra. Mlčky došla k posteli, změřila Laře puls a teplotu, naškrábala pár hodnot do tabulky a zase odešla.
Lara se posadila, aby lépe viděla na svého zachránce a mohla s ním dál mluvit, ale bolest v hlavě vzrostla natolik, že se raději zase skácela na postel.
„Hej, jen klid,“ brzdil ji Mason. „Už jsem Vám to říkal – máte silný otřes mozku.“ Přitáhl si k posteli židli a posadil se na ni. „Teď už se nemusíte sedat, abyste na mě viděla.“
„Právě minulý měsíc jsem pročítala studii Vašeho otce týkající se artefaktu prastarých obyvatel Súdánu,“ řekla Lara, když bolest začala pomalu ustupovat. „Byla skvělá.“
„Díky i za něj. Súdán je i mým oborem studie.“
„Co tedy děláte tady v Egyptě u Horova chrámu?“
„Na Súdán se specializuji, ale má studie zahrnuje všechny země severní Afriky. Napadlo mě, že nastal čas změnit terén, tak jsem přijel do Egypta.“ Znovu se zasmál – byl to hezký smích, napadlo Laru. „Ještě štěstí, že jsem to udělal. Chrám byl zrovna nepřístupný turistům kvůli rekonstrukci některých hieroglyfů, takže uvnitř nikdo nebyl, když se zřítil.“
„Štěstí je nevyzpytatelné.“ Usoudila Lara.
„Možná za to nemůže štěstí.“ Opravil ji Mason. „Udržujete své tělo v opravdu pozoruhodné tělesné kondici. Většina lidí by tohle nemohla přežít.“
„Jsem ráda, že jsem vůbec přežila.“ Poznamenala Lara.
Pozvedl obočí. „Tak to Vám věřím, slečno Croftová.“
„Myslím, že si zasloužíte oslovovat mě Laro, Dr. Masone.“
„Kevin,“ Zjevně s její nabídkou tykat si souhlasil.
„Řekni, Kevine, co tě lákalo na Horově chrámu?“
„Celkem nic zvláštního,“ odpověděl a pokrčil rameny.
Žádný archeolog se nehrabe v zemi jen tak pro nic za nic, pomyslela si Lara, sledujíc jeho reakce. Jen klid, neexistuje způsob, jak byses mohl dostat ke stejným informacím, jako já. Nehodlám tě podezírat. Přeci jen, zachránil jsi mi život.
Jako kdyby jí četl myšlenky. „Člověk nikdy neví, kolik unikátních artefaktů se může skrývat v těchto starobylých chrámech. Ty vždycky stojí za návštěvu. Konec konců, našel jsem přeci tebe, ne?“ znovu se zasmál a pokračoval. „Zůstanu v Káhiře tak den nebo dva a až se ujistím, že budeš v pořádku, vrátím se ke své práci.“
„Je mi dobře.“ Protestovala jako vždy Lara. „Není důvod, abys tu zůstával.“
„Jako archeolog nikdy nejsem natrvalo usazený na jednom místě. A chci, aby si mě tady pamatovali jako hrdinu.“ Poznamenal sarkasticky Mason. „Dokud zodpovídám za tvůj život, postarám se o to, aby ses řádně uzdravila.“
„Vážím si toho, Kevine, ale…“
Pouhým zvednutím ruky zastavil proud jejích slov. „Už je to domluvené.“
Chtěla znovu zaprotestovat, ale bolest se vrátila a ona se raději zase položila na postel a čekala, až odezní.
„Já sám vím, proč jsem byl v chrámu.“ Řekl Mason po chvíli a tázavě na ni upřel zrak. „Ale nechápu, co jsi tam dělala ty.“
„Kdybych ti to řekla, nevěřil bys mi.“ Usoudila Lara a přitom si vybavila Sethův vzteklý řev, když ho poslala zpět do jeho vězení.
„Je mi jedno, co jsi tam hledala – to je tvoje záležitost. Ale pokud si po sobě zanechala jen trosky, Laro, byl bych rád, kdybych se tam mohl podívat. Samozřejmě to zůstane tvým objevem.“ Dodal spěšně.
„Kevine, oceňuji to, ale nic tam nebylo, opravdu.“
„Laro. Ujišťuji tě, že já nekradu artefakty ani zásluhy těch, kterých si vážím.“
„Tím jsem si jistá.“
Mason vstal a protáhl se. „Na tomhle místě mi vadí jediná věc a to je místní výživa pacientů, takže, pokud mě omluvíš, půjdu ven na něco k snědku. Za pár hodin se vrátím, abych se podíval, jak se ti vede.“
„Dosud jsi byl obětavý až dost.“
Zasmál se. „Nepoučuj mě pořád.“
„No dobře,“ ustoupila nakonec Lara. Pak ještě dodala: „Máš moc milý úsměv.“
Zatvářil se rozpačitě. „Tak jako i ty jistě máš. Snad tvůj úsměv někdy uvidím.“
Chtěla se usmát hned, ale suché rty ji zaštípaly a ona namísto úsměvu zasténala.
„Jen žádný spěch,“ řekl Mason. „V ničem – dokonce ani v usmívání.“
Pak odešel.
_________________________

Zpět na seznam kapitol

Navigace: Překlad knihy Amulet of Power

3 komentáře:

  1. Super, těším se na další kapitolu! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Už saa teším na ďalšiu kapitolu ? Keby asi bude ?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bojím se, že hned tak ne - knihu nemám momentálně u sebe. Ale ráda bych tento překlad dotáhla do konce a to co nejdřív.

      Vymazat