S Temným andělem, temnými uličkami, v temném čase. S mužským feromonem v zádech a s nervy v kýblu. Milovat, či nenávidět?

Některé hry můžete buď milovat nebo nenávidět. Ale nikdy ne obojí. Angel of Darkness je jednou z nich. I navzdory tomu, že Lara se občas chová jako by byla na procházce, nikoliv ve smrtelném nebezpečí, ačkoliv mají postavy občas hlas jako šmoulové a jindy jsou úplně němé, ačkoliv Laře občas chybí pistole nebo třeba noha, ačkoliv mají občas kamenné sloupy růžovou, zelenou nebo modrou barvu, ačkoliv mi nepřátelé nechávají nutné věci tam, kde je nelze sebrat a ačkoliv má Kurtis Trent skutečně hezký zadek, ale v mozku nemá naopak vůbec nic, neumí plavat a dokonce ani běhat jako chlap, já tu hru miluji.
A je tomu už pár let... Co jsem objevila kouzlo s magickou formulí Tomb Raider. Přidejte k tomu ale zaklínadlo Angel of Darkness a vznikne vám něco, co se nedá jen tak lehce popsat.
Temný, ale přesto plný emocí.
Nevinný, a přece s pevnou pěstí.
Soběstačný a nezávislý, ale přesto spolupracuje.
To je Anděl z temnot.
Zrazená, ale přesto se vydala zdrádci na pomoc. Ztratila paměť a přece věří v nevinnost. Nevěří nikomu. Jenom vám. Jen tomu, kdo ji ovládá. Právě s námi prohodí nejvíc slov - s námi hráči. Jiné oblečení, jiný účes, jiný make-up, jiný obličej. A přece je pořád stejná. Je to Lara Croft a je jenom naše.
Ale je poslední...