sobota 2. dubna 2016

Level 9: Stres, adrenalin a psycho z dětství

Level devátý v TR byl pro mě osobně velice stresovou záležitostí. Vlastně až při tomto hraní jsem zjistila, že devátý level se nese v duchu dopravních prostředků. V TR3 bloudíme opuštěnou stanicí metra a v TR Legend a Underworld se projedeme na motorce. V Kazachstánu a Novém Mexiku, kde se při pořádném šlápnutí na plyn vetřeme na dvou kolech rovnou do Xibalby.

V TR1 naopak přijde docela klidný level Tomb of Tihocan. Pro mě to nebylo nic těžkého, obzvláště v případě, pokud po zabití Pierra nevyběhnete ven a nesetkáte se s druhým kentaurem. Stačí tedy zabít jenom jednoho po tom, co si otevřete dveře do chrámu a druhý se probere až když máte v batůžku druhou část Scionu. Jenže vzhledem k tomu, že ven se už vůbec nemusí, ani si nevšimne, že je někdo uvnitř. Chápu, že to ale má smysl, pokud někdo hraje TR1 poprvé. Po Pierrovi zůstane na zemi Scion, pistole a klíč a pokud nevíte, kam klíč strčit a na první pohled si nevšimnete, že zámek se nachází na balkoně před Larou, láká to podívat se ještě jednou ven. A tentokrát už bychom se druhému kentaurovi (nebo čemusi podobnému s koňským tělem) asi nevyhnuli.

V TR2 nastává opět jeden krásně zpracovaný level. V Living quarters se přes hromadu zrezivělých spouští a kvádrů dostaneme do lodního divadla, které stejně jako level Opera house v Benátkách jenom křičí krásným zpracováním a atmosférou. Opravdu i po letech žasnu nad tím, jaké skvosty se dají vytvořit z pouhých čtverců a trojúhelníků. Obytné ubikace na lodi jsou zpracovány vskutku mistrovsky a nemít v patách hromadu zpocených a agresivních chlapů a před sebou mocichtivého mafiána, který prahne potom vrazit si kudlu do srdce, asi bych se tu na pár dní zdržela a obdivovala historické skvosty z pohledu archeologie a umělecké hodnoty. Bohužel, nebyl na to čas. Čeká nás převrácená plošina lodi a Seraph ukrytý uvnitř.

V TR3 vystoupila hladina stresu v mé krvi na maximum. Ze všech Tomb Raiderů na světě je level Aldwych pro mě nestrašidelnější, nejzákeřnější a nejkomplikovanější. Myslím, že Lara si nikdy nevyslechla tolik nadávek najednou než když jsem s ní musela projít Aldwych. Taky tolikrát v kuse nikdy neumřela. Ačkoliv "tlačítkový hlavolam" před Solomonovou místností se mi podařilo vyřešit rychleji, než jsem čekala (protože si správnou kombinaci tlačítek prostě nepamatuju a asi ani nikdy nebudu) a nezapomněla jsem projít ani jednu místnost a tudíž jsem sebrala všechny potřebné artefakty a klíče, i tak to byl pro mě adrenalinový zážitek. Vzhledem k tomu, že mám ráda u her klid, mě ty na vteřinu vypočítané sekvence, kdy Lara musí vběhnout za roh, aby ji nesestřelilo metro, dost deprimovaly.
Moment.
Řekla jsem, že mám ráda klid u her a hraju Tomb Raider. To jsem ale řekla pěknou blbost, co?
No, nevadí. Hlavně, že Aldwych je za mnou. Čeká mě Lud's Gate. A vzhledem k tomu, že ho znám ještě míň než ten level předchozí se na to zrovna moc netěším. Zejména ta sekvence s podvodním vozítkem a akváriovým bludištěm mi už teď nahání husí kůži. Laro, připrav se. Odsud minimálně desetkrát nevyplaveš živá.

Do TR4 jsem se pro změnu docela zažrala. Tomb of Semerkhet je sice level zákeřný, ale o to víc zábavný. Je to ta část, kde si s ním zahrajeme takové člověče nezlob se. Je to hra sice zajímavá, ale velmi nevypočitatelná, protože stejně jako u člověče záleží na tom, jaké číslo vám zrovna padne. Když Lara zaroluje kameny na zdi, počet bílých kamenů udává, o kolik polí se může její figurka posunout a barevné kameny na zemi určují, s jakou ze tří figur chce zrovna hrát. Pamatuju si, že dvě figury už jsem měla v cíli, zatímco pan bůh měl všechny skoro ještě na startu. A pak jsem na číslo jedna čekala tak dlouho, že Semerkhet stihnul dvěma figurkami vběhnout do cíle a tou třetí mi tu mojí prostě vykopnul a vrátil na začátek. Takže samozřejmě pěkně potupná prohra a padací dveře, v nichž se nacházelo tolik pastí, že ani lékárničky v batohu skoro nestačily. Egypťané byli prostě chytří a nevypočitatelní. Ta fáze, kdy máte sebrat artefakt z podstavce a na plošinách, po kterých má Lara skákat, se zespodu nacházely nože, byla taky docela protivná. Když ještě vidíte, jak se před vámi zavírají dveře, opět je hladina stresu dost vysoko. Nojono. Jsme v devátém levelu. Už to není žádné leháro.

Na Labyrinth mám zase ošklivé vzpomínky z dětství. TR5 byl můj první dohraný díl. Bylo mi myslím asi deset, když jsem následovala světlušky, které mě prováděly labyrintem na konci. Na chvíli jsem se zastavila. V tom se vyřítila na Laru potvora tak hnusná, že jsem od počítače odskočila na dva metry a klávesnice vylítla do vzduchu. Měsíc mi trvalo, než jsem se v noci začala zase otáčet v posteli čelem ke zdi. Není nad vaše první zážitky s Tomb Raider.

Přehnaná citlivost ovládání v TR Legend mě vyloženě vytáčela. Motorka chvílemi reagovala na směr jízdy až moc citlivě, nebo naopak zatáčela až vteřinu po stisknutí klávesy, takže to často pro Laru končilo ošklivou nehodou. Navíc se mi asi třikrát stalo, že Lara nabourala do nějaké překážky a přitom motorka nebyla skoro ani rozjetá, a Lara stejně umřela. Naopak přežila zase takové kousky, při kterých jsem předpokládala, že by to nezvládl ani Chuck Norris. Tohle programátoři trošku nezvládli. Ruce se mi zase nervózně klepaly, protože jsem se bála, aby se nezabila o kamínek na zemi. A v Underworld to není o nic lepší. Nové Mexiko je sice udělané hezky, že chvíli jezdíte, pak musíte něco najít nebo vyřešit a zase jezdíte. Ale ty obrovské dveře do Xibalby, které se neustále zavírají před nosem (ačkoliv teď jsem to teda zvládla na první pokus), mě taky hrozně deprimovaly. Holt nejsem ten adrenalinový, motorkářský typ. Potomci Atlantidy v City of Khamoon v TR Anniversary byli pro mě po tom všem příjemnou a jemnou oddychovkou.

Tomb Raider: Featuring Lara Croft
Dveře, které mě samozřejmě secvakly. Stres.
 Tomb Raider: Starring Lara Croft
 Ostny pod Larou a římsa, která se za pár vteřin zlomí. Stres.
 Tomb Raider: Adventures of Lara Croft
Vrták s klíčem nad Larou. Stres.
 Kanály a tmavé šachty. Velký stres.
 Solomonova místnost, do které jsem se dostala po stresovém hlavolamu s tlačítky. Každý hladový pes je stres.
 Tomb Raider: The Last Revelation
Padne už mi konečně jednička? Stres.
 Tomb Raider: Chronicles
Nevybouchne to? Nezvedne se ten kostlivec? Stres.
 Tomb Raider: The Angel of Darkness
Ani patou se nedotknout laserů. Stres.
 Tomb Raider: Legend
 Nenapíchnu se na ten rampouch? Stres.
 Rozjetý vlak a hořící mašina. Stres.
 Tomb Raider: Underworld
 Stihnu to, než se dveře zavřou? Stres.
Tomb Raider: Anniversary
Jenom dva atlanťané? So easy.
 Viset nad propastí s dvěma hladovými krokodýly? Žádný problém.
 Osm hladových panterů najednou? Po Aldwych a motorkách naprostá pohoda.
__________________________

Žádné komentáře:

Okomentovat