sobota 23. dubna 2016

Level 11: Další drsná zkouška nervů

Level jedenáctý. Dávno už jsme za polovičkou hry a pomalu se přesouváme do opravdu náročné části všech Tomb Raiderů. Ačkoliv u každého z nich je to individuální - u některých budeme už skoro končit a další nejsou ani v půlce, jiné se teprve rozjíždí - už to není procházka růžovou zahradou a žádný výukový level. V prvním díle nás jediný špatně vypočítaný krok může stát život. Ve druhém díle není radno si stoupat do cesty sněžným skůtrům našich protivníků. V TR3 si po Londýnském metru odpočineme v přívětivé vesničce v Jižním Pacifiku. A v Last Revelation se projedeme společně s kamarády, kteří se nás mermomocí budou snažit shodit z vlaku dolů. Je toho skutečně hodně a mně pomalu začíná třeštit hlava ze všech těch devíti dobrodružství najednou.

Na druhý pohled je ale TR1 oproti jeho remaku TR Anniversary skutečnou oddychovkou. Občas na nás opět vyskočí víc nepřátel, než by bylo spravedlivé a na Laru i její střílecí kamarádky je toho občas dost. Ale nic není tak hrozné jako ty pocity frustrace, které se pomalu počínaje level Sanctuary of the Scion začínají objevovat v TR Anniversary. Opravdu není nic lepšího, než když se ocitnete na malé plošince o šesti metrech čtverečních, takže když skočíte, tak se ocitnete na zemi se zlomenou páteří a když zůstanete stát, tak na vás bude střílet ohnivé koule okřídlené cosi, co se s normálními pistolemi zabíjí minimálně tři minuty a míří to zatraceně přesně na Laru. Zase nastávají nepříjemné situace, že Lara občas udělá něco úplně jiného, než bychom chtěli a ocitá se v obrovské nevýhodě vůči svému okolí. Pocity bezmoci nejsou tak skličující jako v předchozím levelu, ale když se ocitnete v situaci, kdy se zapomene o půl vteřiny déle odrazit od sjížděcí plošiny nebo si na vteřinu přesně nevypočítáte Lařin dech, aby se neutopila, hladina adrenalinu opět stoupá nepřiměřenou rychlostí směrem nahoru.

A občas nastala velmi podobná situace v TR Legend úplně na konci v souboji s lochneskou příšerou. Jakmile mi ta potvora Laru trefila, byl konec. Vzhledem k tomu, jakou rychlostí plivala plivance za sebou, než se Lara stihla zvednout a dát dohromady, měla na sobě další plivanec a zase se válela po zemi. I když jsem už dávno zjistila, jaká je strategie, že je nejideálnější vzít si útočnou pušku a uspat příšerku a poté jí surově hodit na halvu klec, tentokrát jsem ji taky proklela několika hanebnými slovy. Ale řeknu vám, člověk se nad tím vítězstvím dvakrát víc zaraduje.

Ale abych tady nebyla pořád za tu, která si jenom stěžuje. TR3 jsem si užívala. Sice mě občas trochu štve ten fakt, že kamkoliv se s Larou podívám, tak každá navštívená civilizace ji považuje za vetřelce a nikdy se mi nestalo, že by na ni čekali s tácem uvařeného čaje (o to víc se pak těším zpět do Surrey za Winstonem - v tomhle je nenahraditelný). Ale po tom levelu Lud's Gate jsem měla pocit jako by střílení po domorodcích bylo jenom jednoduchým a zlenivělým zaplácnutím mouchy. Zmíněný fakt s (ne)příjemným uvítáním je potřeba zmínit i v souvislosti s TR4. Člověk se chce projet vlakem z Údolí králů do Alexandrie a ostatní spolucestující ho prostě nemůžou nechat být. Ninžové se neúprosně snažili mi Laru buď zmlátit, zastřelit nebo shodit. A že se jim to dvakrát povedlo, to byl kolikrát okamžik docela úsměvný. Protože v jednu chvíli jsem stála na kraji vlaku, ninža udělal krok, což Laru posunulo a Game Over byl rychlý. Jinak to ale není těžký level, odehrává se na jedoucím vlaku, což je velmi atraktivní a proskakováním kupéček se musíme dostat až na druhou stranu a odpojit druhou polovinu vlaku, abychom se zbavili ninžů. Nic složitého, možná se i stihneme kochat komíhajícím okolím.

Další zajímavá věc mě potkala v TR Underworld. Dostala jsem se do té části, kdy je potřeba pohrát si s hladinou Eiteru. Různě se věšením po tyčích houpat a skákat po zdech, hladinu nejdříve stáhnout úplně dolů, sebrat Thorův opasek, pak hladinu Eiteru dostat zase nahoru a vyběhnout zpátky k motorce. Má to vypadat tak, že tím, že klesne hladina Eiteru, se vlastně otevřou Thorovy ruce, čímž se zpřístupní cesta k opasku. Nějakým způsobem se mi podařilo otevřít jenom jednu ruku a Thor měl tu ruku s kladivem stále zavřenou. Vběhla jsem do výklenku a tekoucí Eiter sice Laru usmrtil, ale její tělo spadlo směrem k opasku. Takže se objevilo video, kde si Lara nasadila opasek a na konci videa byla živá. Bylo to ale malinko buglé, protože zmíněná ruka s kladivem pořád byla u Thorova těla. Problém byl v tom, že ta ruka musí být venku, protože kladivo potom použijeme jako římsu, po které se dostaneme zpět nahoru a k východu. Zůstala jsem tedy na mrtvém bodě a nezbylo mi nic jiného, než potupně sehnat savy z Kroniky Tomb Raider a vypůjčit si jejich uloženou pozici. Dosud by mě nenapadlo, že po těch pár letech nehraní ten Tomb Raider dostanu tak z ruky.

Hamba ti, Jeanette. Příště se víc snaž! Nicméně mě TR Underworld opět přesvědčil v tom, že hra, která má pořád stejný průběh a konec, dokáže neustále překvapovat.

Tomb Raider: Featuring Lara Croft
Jak se k tomu jenom dostanu?
 Tomb Raider: Starring Lara Croft
Základní pravidla při učení se řídit na skůtru: neskákat s ním do hlubokých propastí a doufat, že jeho sněhové řetězy budou fungovat jako menší odpor vzduchu.
Není dobré se projíždět na sněhovém skůtru, když se po nás valí tunové koule.
Není radno si stoupat do cesty ostatním sněžným skůtrům bez svěho vlastního sněžného skůtru.
 Tomb Raider: Adventures of Lara Croft
Tomb Raider: The Last Revelation
 Dovolte pane, ale na tohle místo mám rezervaci já.
 Tomb Raider: Chronicles
 Tomb Raider: The Angel of Darkness
 Tomb Raider: Legend
Tomb Raider: Anniversary
 Tomb Raider: Underworld
 __________________________

Vzhledem k tomu, že momentálně probíhají trochu organizační změny, protože přecházím s hraním na nový počítač, neměla jsem možnost udělat některé screenshoty a ne všechny pochází z mojí dílny. Nechtěla jsem ale narušit průběh téhle rubriky, proto mi to doufám prominete.

Navigace: Jeanettiny zajímavé screenshoty

5 komentářů:

  1. Krásný postup vpřed. :-) Nemůžu si pomoct, ale naprosto souhlasím s tím, že Tomb Raider: Anniversary je mnohem "frustrovatelnější" než jednička. :D :-)
    A bug v Underworldu mě velmi překvapil. :-O Ta hra mi sice provedla pouze dvě vylomeniny, ale o něčem takovém slyším prvně :-P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně už ta hra provedla tolik vylomenin, že už je nepočítám. Fakt nevím jak to dělám. Buď je to mou neschopností nebo je to fakt blbá shoda náhod :D

      Vymazat
    2. To mě mrzí :-( Určitě je to pouze shoda náhod :-)

      Vymazat
  2. Ahoooj, tak jsem konečně přišla na to jak ti přidat komentář, zkoušela jsem to několikrát, ale asi už stárnu, protože mi to nešlo :D SLáva,, třikrát hurá, povedlo se!

    Fakt tě obdivuju, že hraješ ty hry po jednom jeden level po každé hře, u těch novějších je to asi k ničemu, dkyž jsme ve směs pořád jedné lokaci, ale tak ráda vidím staré hry a úplně mám takovou nostalgickou chuť si je zahrát :D

    Super článek!

    OdpovědětVymazat
  3. To máš pravdu, ale i tak jsou ty lokace rozdělené na části, tak je to spíš na mně, jak to rozdělím. Jinak máš pravdu, je to hard core hrát to level po levelu. Myslím, že už nikdy víc :D

    OdpovědětVymazat