sobota 1. března 2014

Divocí domorodci, ztroskotalí vojáci i jedovatí salamandři - vítejte v exotické kráse Jižního Pacifiku!

Už sis prošla exotickou a jedovatou poušť, plechový Londýn i písčitou Nevadu. Chystáš se do divokého Jižního Pacifiku. Může tě tam na každém druhém kroku potkat smrt, ale tobě je to jedno. Tvá sbírka artefaktů není kompletní. Ještě ti chybí Element 115... A cesta vede přes dlouhé řeky, vesnice divokých domorodců i hromadu nebezpečných zvířat jako vystříhnutých z Jurského parku...

Tak musím uznat, že jsem se s chutí pustila do mé nejoblíbenější mise v TR3. Líbí se mi, jakým způsobem jsou vytvořené a propracované levely, líbí se mi ten adrenalin, že člověk utíká každé pasti i Lařin outfit je mi moc sympatický. Mně se teda bílé triko vždycky hned zašpiní a to ani nemusím být v Pacifických mořích, Lara ho má stále jako z pračky. Jednou se jí musím zeptat, jak to dělá. Pochybuji, že by tamní vody byly tak čísté. Nebo se pletu?

Už od začátku se s vámi v Jižním Pacifiku mazlit nebudou. Jiný kraj, jiný mrav. Tady vás nepozvou k čaji a sušenkám, nenabídnou kávu nebo chléb a sůl. Vyběhnou na vás s kopími a jedovatými šipkami třeba rovnou ve dvou nebo ve třech. Lara moc dobře ví, proč mít pistole připnuté k nohám...

Level Coastal Village se dá projít dvěma způsoby. Buď budete poctivě sbírat růžové kameny a ty následně vložíte do zámků a projdete děsivým chrámem, anebo si trošku zapodvádíte, zajistíte, aby ostny ve slunečním chrámu zajely a sklouznete se k domorodcům po dlouhé skluzavce. Osobně nevolím pravidelně ani jednu z taktik. Jednoduše když si chci hru užít, poctivě přeskáču ze stromů na střechu chrámu a posbírám kameny, když chci trochu vyzrát nad enginem, volím možnost číslo dvě. Tentokrát jsem ji zvolila také. Moc jsem se totiž těšila na svůj nejoblíbenější level ze hry - Crash Site.

Je vedro a vlasy se ti potem lepí k obličeji. Sotva zastrčíš zbraně, když jsi udolala urputného nepřítele, uskakuješ sekáčům nebo jedovatým salamandrům. Tu se krčíš, abys podlezla průlez, hned zase uskakuješ před otráveným šípem. A jakmile se ohlédneš, už abys zase vytahovala pistole. Procházka vesnicí plnou domorodců není žádný ráj.

Asi tak se Lara cítila, když do levelu Crash Site vstoupila. A asi moc nadšená nebyla, když zjistila, že bude muset překonat obrovskou a nevypočitatelnou bažinu, která ji buď provede na druhý břeh, nebo nemilosrdně pohltí ve svých spárech.

Přiznám se vám, že bývala doba, kdy Jeanette byla ještě nezkušená. Neuměla anglicky a nedávala při cutscénách pozor, takže si nevšimla, že plánek, který voják Laře podával, jí vlastně pomůže k tomu, aby bažinu překonala suchou nohou a vcelku. Kdysi jsem zkoušela každý list. A nejen v této situaci se osvědčila taktika skok - load - další skok. Sice to bylo trochu nepraktické a amatérské, ale pravda, k něčemu to bylo. Našla jsem tajné místo, kde se schovávaly náboje do samopalu, který v tomto levelu opravdu bude mít šanci se ukázat...

Další chybou bylo, že Jeanette střílela úplně do všeho, co se hýbalo (snad krom mlhy, trávy a listů na stromech). To znamená i do vojáků. A trvalo to několik odehrání, než jí docvaklo, že ti vojáci jsou vlastně ještě větší chudáci než já, že ztroskotali v letadle, které tomuto levelu dominuje a jejich jedinou starostí je přežít v divočině a ne střílet po ztřeštěných archeoložkách, které se jim tam producírují v krátkých tričkách. Takže tentokrát jsem je hezky nechala být, počkala si, až mi postřílí nezbedné a otravné dinosaury a šla dál... Pravda, nic neříkali, když jsem jim sebrala klíče a vlezla do eroplánu, takže se mnou opravdu asi neměli žádné zlé úmysly.

Tak moment. Je rok 1998 a zpoza jeskyně se vyhrnuli raptoři. Kde se tady jenom vzali? Po těch letech, kdy si zobli možná do nějakého hladovějícího vojáka, jsou vyhladovělí, lační a drsní. Je na čase vytáhnout nějakou utilitku z arzenálu a ukázat jim, jak se zabíjí hlad. Uf. Nebylo jich zrovna málo. Ale moment - proč se otřásá zem? Že by se pohnuly zemské desky...? Tady? To těžko. To bude nějaká příšera... A rovnou tyranosaurus rex? Už jsme je potkali v předchozím díle, v prvním taky a teď i teď a tady. Pravěk asi neskončil. Zřejmě budeme muset přepsat učebnice dějepisu. Tohle opravdu nevypadá jako kostrbatá atrapa ze Spielbergova Jurského parku!

Myslím, že největší akční zážitek je konec levelu - raptoři utíkají jeden za druhým. Co naplat? Stoupneme si k dělu a uděláme z nich tisíc malých kousíčků. A přitom si otevřeme cestu dál a objevíme chrám, ve kterém domorodští mniši uctívali ten náš Element 115...

A pak hurá do kajaku! Madubu Gorge je nejrychlejším, nejsvižnějším a nejzábavnějším levelem celého Jižního Pacifiku. Přiznám se, že kajak se mi ovládal dost bídně. Bylo to obtížné, těžkopádné a pomalé... Přiznám se, že skoro i mě bolely ruce, jak jsem viděla Laru silou zabírat a i tak pomalu otáčet pádlem (anebo mě spíš bolely z toho několika hodinového držení PSPčka?).
Nasedat, vytáhnout pádlo, doplavat ke špuntu, vypustit nádrž a k Punovi... Že nás ale od něj dělila pěkná cesta! A pak rychle sebrat artefakt. Teď už nám ho nikdo snad už nevezme.

Nebýt tu za takových okolností, docela bych si tu užila krásnou dovolenou.

Artefakt nebo život!

Takhle se na vás potvory musí!

A nezastrčím je, dokud ten Element 115 nebude můj.
 _______________________________

Navigace: Jeanettiny zajímavé screenshoty

2 komentáře:

  1. Tiež keď som bol menší som skákal po listoch a nevedel som, že mám mapu, tak som vždy dával load a ešte som nevedel ako sa dáva ten boss ktorý má artefakt. So sestrou som to nevedel prejsť mesiac. A potom sestry zobrala pištolky a skákala z jednej strany na druhú a zabili ho. Len škoda, že nepoužila revolver, lebo s pištolkami ho zabíjala dosť dlho.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na to musí každý přijít. V tom je právě to magické kouzlo TR! :)

      Vymazat