pátek 7. února 2014

Prolog: Zlé sny a děsiví pavouci

Probudila se s tlumenou pulzující bolestí v hlavě. Chtěla se jí opatrně dotknout, ale zjistila, že nemůže hýbat s levou rukou.
Co se stalo? Vyplynulo jí nejasně na mysl. Proč nemůžu dýchat?
Ústa měla plná prachu. Instinktivně pootočila hlavou, než se znova nadechla.
Kde to jsem?
A pak jí to pomalu začalo docházet. Skoro si přála to zase zapomenout, takový to byl průšvih. Byla zahrabaná v sutinách nějaké hrobky pod Horovým chrámem, kdesi v podzemí města Edfu. Levou paži měla přitlačenou k zemi. Nejspíš nějakým pořádným kamenem.
Jestli měla pod sutinami uvězněné i nohy, nevěděla, protože nohy zkrátka necítila.
Zkusila otevřít oči, aby se podívala, zda sem proudí nějaké světlo. Levé oko se otevřelo, pravé bylo plné bláta a prachu a to jí slepovalo řasy k sobě.
Všude byla tma.
No dobře. Hlavně žádnou paniku. Můžu hýbat s pravou rukou?
Pohnula s rukou. Šlo to.
Fajn. Nemůžu uvolnit levou ruku. Není zlomená? Můžu hýbat alespoň s prsty?
Prsty ji poslechly.
Co tady vlastně dělám?
Pomalu se rozvzpomínala. Seth - zlý egyptský bůh, kterého neúmyslně osvobodila. Potom zápas, na jehož konci boha porazila, jenže ve chvíli, kdy už si myslela, že má všechno pod kontrolou, kdy se zdálo, že si bude moci na seznam připsat další objev, a kdy se už zdálo, že Egypt zůstane nedotčen její rukou (přeci jen vypustila na svět boha), se chrám zhroutil.
Jak jsem jen mohla přežít? Mohu se alespoň skrčit? Nebo najít cestu ven?
Napjala se, odhodlaná to vyzkoušet, ale bolest v hlavě byla náhle tak nesnesitelná, že od toho nápadu raději upustila.
Náraz do hlavy dělal své. Zdálo se jí, že je zamotaná do gigantické pavučiny. Protože díky všem pokusům osvobodit se, zůstávala stále víc nehybná.
„Je tu někdo?“
Můj bože, pomyslela si, stále lapená ve svém naivním domnění, nějaký pavouk ke mně mluví!
Všemožně se svíjela a kroutila, zkoušela se osvobodit, ale nebyla schopná pohnout s levou rukou ani s nohama.
„Jste tady? Ozvěte se!“
Ozvat se a prozradit tak pavoukovi, kde jsem, aby mě mohl sníst? Copak si myslí, že jsem tak hloupá?
„Vydržte! Už jsem skoro tam!“
Je skoro tady! Jsem ztracená!
Zoufale se zmítala, ale ta pavoučí síť ji objímala až příliš pevně.
Slyšela lomození, skřípání, tření kamene o kámen a vzduch se zase provířil prachem. A pak na ni dopadl paprsek světla.
Bolest v hlavě o sobě zase dala vědět. Prsty pravé ruky sevřela v hrsti prach.
Nejsem žádná zatracená moucha. Přijď později, pavouku. Jsem Lara Croft a nehodlám se vzdát bez boje!
Donutila se znovu otevřít alespoň jedno oko a spatřila něčí ruku tápající se po ní. To bylo divné. Měla za to, že pavouci nemají lidské ruce.
Byla to lest. Určitě to byla lest. Nějaký trik, jak ji donutit, aby tomu zvířeti důvěřovala. Počkala, dokud se pavoukova končetina neodtáhla pryč a pak hodila prach do míst, kde by podle jejího mínění mohl mít oči.
„K čertu!“ zaklel pavouk. Perfektní angličtinou. „Co tím sledujete?“
„Běž ode mě pryč nebo tě zabiju!“ chtěla mu pohrozit, jenže ústa byla stále plná prachu, takže slova zanikla jen v slabém zakašlání.
Někdo začal odvalovat sutiny a ona pocítila, že se jí do všech končetin zase vrací cit.
Tohle je podivné chování na pavouka.
Pavoukova tvář ale vůbec nevypadala jako pavoučí. Nebyla chlupatá a ošklivá a děsivá. Naopak, byla velice podobná té její a byla velmi pohledná.
„Tak. Teď už jste v bezpečí.“ Řekla ta tvář, když ji vyzdvihla z hrobky.
Slabě se pokusila dovtípit, zda by jí pavouci lhali, když už je venku.
________________________

Zpět na seznam kapitol

Navigace: Překlad knihy Amulet of Power

3 komentáře:

  1. Kdy budou další kapitoly ?? :) nemůžu se dočkat :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kapitola první určitě brzy, potřebuji ji jenom zkorektovat. U dalších to bude trvat déle, jelikož knihu momentálně nemám u sebe, skončila jsem v polovině druhé kapitoly. Nicméně, jak se mi dostane do rukou, pustím se s chutí do toho :)

      Vymazat
  2. Jupí! Knížka vypadá skvěle, moc se těším :)

    OdpovědětVymazat