Domov, sladký domov...

Myslím, že po celém dobrodružství plném monster, akce a bezesných nocí (pro Laru i pro nás) bude ten nadpis naprosto trefný... Problém je v tom, že italská mafie nás nenechá ani doma, a drze si přijede až na dvůr (i skrze zavřenou bránu - mafie má holt dlouhé prsty) se dvěma auty, několika otravnými psy a ještě více tupými chlapy. Co naplat? Na převlékání nemáme čas. Rychle zastrčit těžce vydřený artefakt za opasek a zamířit rovnou ke zbrojnici u postele...

Ale nepředbíhejme až na úplný konec.
Nikdy jsem si nemyslela, že tohle o TR2 ještě někdy řeknu, ale... Dojít až do úplného konce bylo pěkně těžké! Na přenosné konzoli PlayStation to není zase taková legrace jako na PC. Přeci jen člověk nemá deset rukou, takže nemůže úplně stoprocentně efektivně uhýbat před nepřáteli a pastmi, tudíž to trvá trošku déle a po třinácti letech hraní si připadáte, jako by se ty zkušenosti najednou někam vytratily... Ve skutečnosti ne, určitě to byl záměr tvůrců, abychom u PlayStationu strávili více času. Naštěstí, že je možné ukládat si hru na jakémkoliv místě, protože mít to jako v TR1, nevím, nevím, takový Temple of Xian bych možná procházela ještě teď.

To ale samozřejmě nemění nic na tom, jak je ta hra pěkná. Krásně vytvořené prostředí (to byste neřekli, co se dá všechno vyrobit ze čtverců a trojúhelníků), inteligence nepřátel (myslím, že když nepřítel trpělivě čeká, až se mu objevíte, míří na vás a útočí strategicky, je na rok 1997 docela pokrok) a ostatně sama Lara se nám vrací do svého klasického (a asi vůbec nejoblíbenějšího) outfitu. Vraťme se tedy tam, kde jsme začali. Pod Velkou Čínskou zdí...

Schovat pod Velkou čínskou zeď velký Xianský chrám a jakési prostředí s létajícími ostrovy považuji za zcela originální nápad. Zatímco ve skutečnosti tam jsou možná jen kostry padlých stavitelů, v TR2 se ocitáme ve světě strážců, nadpřirozena a zelené. Mimochodem, když už jsme u toho - taky jste si všimli, kolik se tam vyskytuje zelené? Zelené ostrovy, zelené zdi, strážci, když umírají, tak zezelenají. Později celé zelené místnosti. Zelené dračí doupě. Vždycky, když si vzpomenu na závěrečné levely hry, vybaví se mi zelená. Docela by mě zajímalo, jak by tyhle levely vypadaly v nějakém remaku (ale kvůli tomu ho zase vytvářet nemusejí, jen si nechejme TR2 v paměti takový, jaké je a jaký má být).

Naopak modrý level Home, sweet home (ano, mám na mysli modrý kvůli Lařině saténovému župánku), je jako třešinka na již tak dost sladkém dortu. Jednou jsem zkoušela tento level hrát bez střílení  jako level Lara's Home. Nepřátele jsem prostě ignorovala, běhala si po tréninkové dráze a bludišti jako by byli mí přátelé a chtěla si otevřít i sklep s poklady, kam bych je všechny zavřela a měla pokoj. Bohužel, oni můj záměr nepochopili, vůbec se netvářili jako mí přátelé a lékárniček nemáte nekonečně...

Ovšem dokazuje to skutečnost, že i po tolika dohraných TR2 se tam stále můžete dosyta vyřádit. Ta hra má výhodu v tom, že je tak neuvěřitelně návyková a nevýhodu v tom, že má konec.

A statistiky Jeanette?

Pravda, možná jsou to přijatelné statistiky po dohrání druhé hry na PSP, ale po třinácti letech hraní? No Jeanette...!

Herní doba: 08:28:08 (to zvládne každý amatér!)

Nalezená tajemství: 37/48 (nejsi žádný pořádný Tomb Raider!)

Zabití: 455 (ty vrahu!)

Použité náboje: 12 373 (šetři trochu!)

Z toho trefeno: 10 231 (nemehlo! Proč si pistolemi i svítíš?)

Použité lékárničky: 58,5 (chudák Lara...)

Uběhnutá vzdálenost: 47,39 km (jasně, jen to ber oklikou...)

A screenshoty?

No fuj!

Tak se na ně musí.

Moje!

Ehm... Nebo ne?

________________________

Navigace: Jeanettiny zajímavé screenshoty