S Temným andělem, temnými uličkami, v temném čase. S mužským feromonem v zádech a s nervy v kýblu. Milovat, či nenávidět?

Některé hry můžete buď milovat nebo nenávidět. Ale nikdy ne obojí. Angel of Darkness je jednou z nich. I navzdory tomu, že Lara se občas chová jako by byla na procházce, nikoliv ve smrtelném nebezpečí, ačkoliv mají postavy občas hlas jako šmoulové a jindy jsou úplně němé, ačkoliv Laře občas chybí pistole nebo třeba noha, ačkoliv mají občas kamenné sloupy růžovou, zelenou nebo modrou barvu, ačkoliv mi nepřátelé nechávají nutné věci tam, kde je nelze sebrat a ačkoliv má Kurtis Trent skutečně hezký zadek, ale v mozku nemá naopak vůbec nic, neumí plavat a dokonce ani běhat jako chlap, já tu hru miluji.
A je tomu už pár let... Co jsem objevila kouzlo s magickou formulí Tomb Raider. Přidejte k tomu ale zaklínadlo Angel of Darkness a vznikne vám něco, co se nedá jen tak lehce popsat.
Temný, ale přesto plný emocí.
Nevinný, a přece s pevnou pěstí.
Soběstačný a nezávislý, ale přesto spolupracuje.
To je Anděl z temnot.
Zrazená, ale přesto se vydala zdrádci na pomoc. Ztratila paměť a přece věří v nevinnost. Nevěří nikomu. Jenom vám. Jen tomu, kdo ji ovládá. Právě s námi prohodí nejvíc slov - s námi hráči. Jiné oblečení, jiný účes, jiný make-up, jiný obličej. A přece je pořád stejná. Je to Lara Croft a je jenom naše.
Ale je poslední...

Je to už nějaký ten pátek, kdy jsem poprvé vyzkoušela Angel of Darkness. Pamatuji si, že osud si nepřál, aby se mi Lara Croft s Kurtisem Trentem ve svém dobrodružství z roku 2003 dostali do rukou. Měla jsem obrovské problémy s instalací, navzdory tomu, že počítač, na kterém jsem hru chtěla hrát, vždy všechno spouštěl naprosto bez problému. A když se mi to konečně podařilo a hru jsem spustila, všechny postavy měly zrychlený hlas a mluvily jako šmoulové. To nebylo nejhorší. Sice to občas byla sranda poslouchat a patřičně to ubíralo na vážnosti, nicméně nebylo to nehratelné. Nehratelné se to stávalo ve chvíli, kdy Lara běhala jen s jednou nohou, nebo když se mi hra sama od sebe tvrdohlavě vypla s tím, že už se nezapne (bylo to přesně v tom místě, kde si na Archeologickém nalezišti otevřete ty velké kulaté dveře a spustíte Laru do Hrobky Starobylých). Naštěstí jsem se ale dozvěděla o tzv. technických záplatách a stahovatelné češtině a dala jsem Temnému andělovi druhou šanci.
Stála za to. Dnes bych Angel of Darkness nevyměnila ani za deset Legendů, za sto Anniversaryů a za tisíc Underworldů...

Vlastně jsem si poprvé tu přepychovou grafiku AoD zkusila na svém DVD přehrávači ve zkrácené verzi zvané Action Adventure. A říkám přepychovou - je to grafika pro mě tak akorát, ani slabá, ani přeplácaná, je celkem reálná a vyzařuje z ní hezké prostředí a atmosféra. Ze všech TR ze série se mi graficky líbí nejvíc právě Angel of Darkness. Postavy tady poprvé v historii TR mrkají očima nebo otvírají ústa podle slov, která říkají. Lara má navíc reálnější pohyby a atraktivně se jí na pravé straně čela pohupuje pramínek z ofiny. Líbí se mi také nové zpracování Lařina účesu - dostal ještě tmavší barvu a jednu gumičku u kořenů vlasů navíc. Hra se odehrává v noci a v zimě - což ještě víc dodává atmosféru temnoty.
Vlastně to bylo to fantastické zpracování Lary Croft, které mě donutilo zahrát si tento díl snad jako můj čtvrtý v pořadí. Na wallpaperech jsem Lařin vzhled strašně obdivovala, hádala jsem, kdo je ten podivný pán s červenou hvězdou na prsou a modrýma očima, AoD mě dostával v té době kupodivu víc, než novější Legend. Možnost zkusit si hrát za druhý herní charakter mě už dostatečně nakopla k tomu, abych do toho hned šla. No, a skejsla jsem u toho až do konce... Chtěla jsem si tu hru tolik zahrát, že jsem dokonce na její motivy napsala povídku - dřív, než jsem si na AoD vůbec stačila jenom sáhnout...

Těch prvních několik levelů v PAŘÍŽI je celkem stresujících - naštvaný rozhovor, bum, prásk z pistole, děsivé ječení umírajícího, vrčení rozzlobených policejních psů a vzápětí se ocitáte kdesi pod oknem Von Croyova bytu. V dešti, bez batůžku a s pořádnou amnézií. První úroveň - údajně o hodně zkrácená, původně měla být o dost delší, jedny dveře měly jít otevřít - nabízí takový výcvik, protože tady samozřejmě nenalezneme Lařinu vilu. On by na ni ani možná nezbyl moc čas, protože teď je hlavním cílem útíkat policistům. A ačkoli se v té části Opuštěná obytná zóna na Laru dobývají, snad nikdy se mi nestalo, aby ji chytili. Trochu drsné jsou Průmyslové střechy, kde můžete snad šesti různými cestami uniknout střílejícímu vrtulníku, ale jak se přehoupneme přes Pařížské Ghetto a vydáme se pod Louvre, začíná to nabírat skutečně dobrý spád... Až nám možná i vyplyne z hlavy ta záhada, kdo byl ten podivný mužský s cigaretou, který koukal na zběsilou Laru, jíž hořely záda...

Na AoD mě překvapily - a potěšily - hned 3 věci. Jedna byla náročnost hádanek - tentokrát to není tak náročné a nový engine zaručuje, že cestu uvidíte celkem jasně. Navíc Lara tady na všechno leze sama, takže pokud třeba nejdřív jen proběhnete kolem zdi a netušíte, že se dá slézt, Lara ji sleze sama a najednou víte, kudy dál. Při hraní AoD jsem se skutečně zasekla snad jen na 2 místech a nikdy ne na dlouho, a díky délce hry to pěkně šlo dál, nebylo to ani krátké, ani příliš dlouhé. Za druhé zpracování - tzv. příští generace enginu. Ta se vážně povedla. Na to, že tvůrci měli na výrobu hry pouhé tři roky, se jim podařilo vytvořit zcela nový engine, zcela nové zpracování, je tady několik interaktivních postav, které musely dát taky celkem zabrat. Líbí se mi i to, jak se úrovně různě prolínají a jak se nahrávají po částech. Nevěřili byste, jak to mému chudáčkovi počítačovi uleví, když to nemusí mít zrovna v paměti celé... Dost efektně taky vypadá, když běžíte a v dálce je rozmazaný obzor, který se postupně zaostřuje, když k němu dojdete. Samozřejmě to záleží na nastavení hry, ale musím říct, že jsem pro jistotku hrála s nízkou kvalitou, ale ani tak jsem mezi nízkou a vysokou kvalitou neviděla velký rozdíl. Nová strategie boje taky není k zahození. Disponujeme sice arzenálem důmyslných hraček, nicméně pokud dojdou, nevadí. Slečna Croftová se umí celkem dobře ohánět vlastními kopanci a pěstmi. Mnohdy je to efektnější než po nepřátelích střílet. Hlavně s kostlivci - je lepší je skopat, než do nich střílet, protože se stejně za chvíli zase zvednou a pak je to jen zbytečné plýtvání náboji. Navíc je to celkem atraktivní podívaná, taková rvačka :)

Údajně se tato hra dostala do prodeje v neotestované verzi. Věřím, že kdyby bylo víc času, tvůrci by mnohé přidali, a další by zase ubrali. Přiznám se, že i navzdory této skutečnosti mi to všechno připadalo celkem vyvážené. Až na jednu věc - co se týče ovládání. Například u bosse Boaz jde o to odstřelit jí krovky a zneškodnit tkáně, ze kterých prská jakési zelené svinstvo, které mi pořád zabíjelo Kurtise. Ale jsou tu hned dva problémy - Kurtis je hrozné nemehlo, alespoň v tomto levelu (slyším název levelu Boaz se vrací a naskakuje mi husí kůže). Boaz totiž míří s prskáním přímo na něj a jakmile ho jednou zasáhne, on se překulí, upadne a než se zvedne, trvá to snad pět vteřin. Samozřejmě má část života pryč. Jenže než se zvedne, Boaz na něj střelí zase. Opět se překulí a zvedá se... A Boaz opět vypustí dávku. Takže se stane, že třeba pět minut se jenom točíte na místě a bezmocně se snažíte s Kurtisem dostat pryč. Bohužel má pomalé reakce a než uskočí, opět to schytá. Přijde mi trošku na hlavu postavit boj jen na tom, jak rychle s postavou uhnete. Navíc je tu druhý problém - Kurtis sice míří na krovky Boaz automaticky, ale jenom na ty dvě přední. A jeho úkolem je odstřelit všechny čtyři krovky. Takže když míří, je nutno ještě zmáčknout tlačítko END, aby přepnul cíl a zamířil na jinou krovku. Tuto skutečnost vám nikde neřeknou a když o ní nevíte, jste... v Boazině zadnici, slušně řečeno. Navíc, než Kurtis zamíří, taky to chvilku trvá, protože pan Trent - kdoví co má právě v hlavě - reaguje zkrátka se zpožděním. A než zareaguje, opět se válí v zeleném svinstvu a půlku života ztrácí úplně zbytečně... Naštěstí se jedná jen o jeden kratinký level, který se dá překousnout. Druhý boss, který se stane z mrtvé larvy Boaz, už je poněkud jednodušší. Jenže motýl je docela zákeřný a Kurtis jaksi poztrácel v inventáři všechny lékárničky, které jsme mu dříve sebrali, takže tam má jenom tři čokolády a motýl útočí a útočí... Takže jde o boj postavený na systému kdo déle vydrží a to také nemám ráda. Taky se mi líbí, že v levelu, který se jmenuje Maximálně hlídaná oblast, jsem nepotkala ani jednoho hlídače :) Asi byli zrovna všichni na obědě.

Pan Trent je sympatický. Modré oči mám ráda, je krásně nadabovaný, je správně tajemný a nepochybuji, že moje srdce by si získal šarmem. Ale ne svým pohybovým arzenálem. Je trochu opožděný a je to trošku nemehlo, ale nemůžu říct, že ho nemám ráda. Jen bych mu občas jednu vrazila. Ale třeba nám to příště půjde líp ;) Nicméně chvilkovou záměnu herního charakteru považuji za plus. Hru to oživí. A pokud si s Kurtisem nesednete, o to víc si pak budete vážit Lary :)

No a pak je tu samozřejmě ta drobná skutečnost, že druhá část hry se odehrává v PRAZE. Jednoho to takhle potěší, když má pocit, že Lara je celkem blízko - ani ne za humny. Ovšem představa, že kdesi na Strahově se skrývá jakési zařízení, kde se zkoumají biologické experimenty, už tak příjemná není. Raději zůstaňme u názoru, že je to jen v Angel of Darkness a že skutečný Strahov je jiný - bez bláznů ve svěracích kazajkách a masožravých kytek. Nicméně, když zastřelíte hlídače v Louvru (a připomínám, že ten se nachází v Paříži, což je město, které leží ve Francii a tam se mluví francouzsky) a ten na vás vykřikne česky že "Nepřítel je zpozorován!", je to taky celkem legrace :) Nebo když je český hlídač dávno po smrti a pořád opakuje do kola: "Někdo tu je!" "Někdo tu je!" "Někdo tu je!". Stalo se vám to někdy? Při posledním hraní jsem měla bugů plnou hru :) Ale bez těch by nebyla legrace a sranda musí být, i kdyby snad samotné Lary nebylo (ale naštěstí, že je).

Přiznám se, že příběh jsem při prvním hraní zcela nepochopila. Ale zřejmě to bylo tím, že - jak už jsem zmínila dříve - postavy mluvily jako šmoulíci a navíc jsem nevěděla o existenci stahovatelných českých titulků. Jinak někdo tvrdí, že kombinace: zrada - vražda - ztráta paměti - romantika - nepřekonatelní hrdinové - černá magie - je náznakem hry, která nezní nijak kvalitně, mně se to líbilo. Bylo to celkem promyšlené a vyvážené. Nebylo to náročné a bylo to tak akorát. Na cutscény v téhle grafice byla jedna radost se dívat.

Přiznám se, že ačkoliv závěreční bossové v TR mi většinou nahánějí husí kůži už v půli hry (připomeňme si Amandinu příšeru v TR Legend, dokonce i s drakem v TR 2 jsem úplně poprvé měla docela velký problém), tady to nebylo zas tak těžké. Tady se vždycky spíš bojím Boaz, ale Eckhardta ne. A ačkoliv nám na konec hry dali dva finální nepřátele, s dobrou strategií a s vědomím toho, co máte dělat, je to docela pohodička. Ovšem přijít na to, co vlastně udělat, v tom je možná ta zapeklitost. Přiznám se, že na skutečnost, že musím Eckhardtovi ukrást rukavici a následně ji přilepit Spáčovi na kotník, jsem přeci jen nemohla chvíli přijít.
No a samozřejmě velké finále :) Kde zjistíme, kdo stál za všemi těmi vraždami a posléze někteří doufáme, že Kurtis Trent přežil, když Lara najde jeho podivnou zbraň, někteří se naopak modlíme, že Kurtise dodatečně sežrala nějaká kytka, abychom ho už nikdy nepotkali.

Zkrátka - tohle lze buď milovat a nebo nenávidět :)
Stálo mě to... opravdu hodně moc nervů. Donutit Laru a Kurtise v Angel of Darkness, aby pokaždé dělali to, co chcete vy, je skutečné umění, neboť zatímco umělá inteligence nepřátel je prý pořád lepší a lepší, umělá inteligence herních charakterů jde víc a víc ke dnu. Ale vážně se nic nevyrovná tomu, když s Larou dobojujete do cíle a díváte se, jak opouští Prahu. Právě díky těm nervům, zeleným, slizkým hnusům Boaz a nepřátel, kterých tam občas bylo nasazováno až moc, aby se všichni dali zdolat, je pak pocit z výhry ještě pevnější.

Stejně jako u TR 2, tohle je zkrátka láska až za hrob. Díky tomu příběhu, zpracování i díky těm chybkám - vždyť by to nebyl vůbec žádný pocit vítězství, kdyby všechno bylo snadné. Ale snad nejvíc díky té nostalgii - vždyť ta naše Lara, ta pravá, ta, kterou vytvořili Core, ta je už úplně poslední... A já myslím, že tohle bylo důstojné rozloučení. Na to, že na vývoj hry měli pouhé tři roky, odvedli víc než dobrou práci. A to, že Core Design po vydání Angel of Darkness skončili... to přece znamená jen to, že ta hra sice vydělala málo, ale v žádném případě to není důkaz toho, že ta hra je špatná. Ba naopak - je jedinečná, temná, nádherná, mouchatá... Je jedním slovem Dokonalá.
Je to prostě náš Temný anděl. Nebo Temní andělé? :)
_____________________________

Zpět k rozcestníku Tomb Raider 6