středa 25. dubna 2018

Nej, nej, nej...

Navigace: Jeanettin herní report

... nejstrašidelnější. Nejkrásnější. Nejtěžší. Nejnepředvídatelnější.
Tak by se daly charakterizovat levely, které mě potkaly v Tibetu. Nejstrašidelnější, protože pro pteronofobika (rozuměj mě) jsou ty obrovské vrány naprosto, naprosto zděšující a deprimující. Nejkrásnější proto, že jen těžko hledám v celé dosavadní sérii Tomb Raider nějaký level, který by byl atmosférou tak dokonalý a nepřekonatelný, jako Barkhang Monastery. Nepředvídatelný, protože v téhle zmrzlé pustině nemůžete odhadnout, kde vám zrovna uklouzne noha nebo na koho z několika obyvatel se můžete spolehnout...

Samotným úspěchem zde již pro mě je, že sem vůbec dojdu. Po levelech na lodi Maria Doria na mě vždy padne sklíčenost a představím si, kolik valících koulí, pastí, mafiánů a strastí mě čeká, a hned se mi docela nechce. Jde jen o to počáteční nevoli překonat, prosvištět na skůtru Tibetan Foothils a už je to dobré. Mimochodem - řidičák na skůtr by mi asi nikdy nedali. To se ostatně dozvíte podle počtů screenshotů se smrtí Lary, které vznikly nehodami na skůtru, až budu psát suma sumárum z TR2.

Každopádně je to už za mnou a nyní se můžu s láskou vrhnout do nádherného levelu Temple of Xian a zakončit dobrodružství soubojem s čínským drakem a rozloučit se s Larou v sametovém župánku...

 "Draka, dinosaury, kočky a mafiány. Všechno snesu. Ale ptáky ne!"
 "Tak se ukažte, frajeři, jestli tohle umíte."
 "Mně si nevšímej, já jen běžím okolo..."
 I po 22 letech pořád krásná.
 "Baf!"
 "Není nic lepšího, než když máte po ruce ochranku."

Žádné komentáře:

Okomentovat