Navigace: Jeanettin herní report
Nevím, co mě k tomu donutilo, jestli nový film nebo to, že už jsem zkrátka nechtěla být pozadu, protože jsem to minule dohrála jenom do půlky, každopádně věc se má tak, že Jeanette poctila svou návštěvou Yamatai a už v prvních chvílích zjistila, že její cesta nebude vůbec ani trochu jednoduchá.
Hned na začátku můžu s jistotou říct plus a mínus: plus - jasně, vypadá to naprosto, ale naprosto skvěle. Mínus? Jeanette si nikdy nezvykne na to, že po ní někdo chce, aby v dané vteřině zmáčkla příslušné tlačítko. To jako prostě byla vždy hlavní příčina Lařiny smrti - že neumím ve správnou chvíli stisknout správné tlačítko. Copak jsme u Mortal Combatu? Občas má hra takový spád a směr, že jsem z toho byla zralá prárkrát na infarkt. A Lara, ta vůbec musí mít radost, když ji hraje někdo, kdo absolutně cestu občas nevidí a snaží se ji najít stylem pokus omyl. Na druhou stranu musím říct, že v nepovinných hrobkách je potěšující fakt, že tam člověk musí opět začít používat hlavu, jako tomu bylo kdysi dávno.
Každopádně jsem se do toho docela zažrala a myslím, že to tenotkrát zvládnu až do konce. I když si to musím dávkovat po kouskách. Najednou se to opravdu nedá.
Nevím, co mě k tomu donutilo, jestli nový film nebo to, že už jsem zkrátka nechtěla být pozadu, protože jsem to minule dohrála jenom do půlky, každopádně věc se má tak, že Jeanette poctila svou návštěvou Yamatai a už v prvních chvílích zjistila, že její cesta nebude vůbec ani trochu jednoduchá.
Hned na začátku můžu s jistotou říct plus a mínus: plus - jasně, vypadá to naprosto, ale naprosto skvěle. Mínus? Jeanette si nikdy nezvykne na to, že po ní někdo chce, aby v dané vteřině zmáčkla příslušné tlačítko. To jako prostě byla vždy hlavní příčina Lařiny smrti - že neumím ve správnou chvíli stisknout správné tlačítko. Copak jsme u Mortal Combatu? Občas má hra takový spád a směr, že jsem z toho byla zralá prárkrát na infarkt. A Lara, ta vůbec musí mít radost, když ji hraje někdo, kdo absolutně cestu občas nevidí a snaží se ji najít stylem pokus omyl. Na druhou stranu musím říct, že v nepovinných hrobkách je potěšující fakt, že tam člověk musí opět začít používat hlavu, jako tomu bylo kdysi dávno.
Každopádně jsem se do toho docela zažrala a myslím, že to tenotkrát zvládnu až do konce. I když si to musím dávkovat po kouskách. Najednou se to opravdu nedá.
Taky jsem na to nedávno dostala chuť, ale teď hraju Silent Hill: Downpour. Tak snad potom :-) Každopádně, budu ti držet palce, ať to dohraješ do konce. Při prvním hraní se ty palce hodily i mě :-)
OdpovědětVymazat