čtvrtek 23. srpna 2012

Londýn: Děkujeme za temné město, klikaté uličky, neposlušné podvodní vozítko a... cheaty.

Prší. Kdesi v daleké obloze slyšíš vzdálené hřmění. I když jsi několik desítek metrů nad zemí, strach nemáš. Než bouřka přijde, stihneš se s předstihem dostat do katedrály svatého Petra před tebou. Ochoz, na který hledíš, jako by lákal, ať na něj vstoupíš. Jenže je moc daleko na skok, a moc vysoko, aby se na něj dalo vylézt. Cesta je dlouhá, trnitá a složitá. Musíš to vzít skrz propojené budovy. Není to nic jednoduchého, když se i tady vyskytuje ochranka, hledáš přístupové klíče a průlezy, a navíc musíš vyřešit hlavolam s vodními nádržemi, abs neskončila ve spárech smrtícího šroubu...

Londýn je jediná část TR3, kterou se trošku zdráhám hrát. Vždy si ji dávám až po Nevadě, protože se tam dá najít spousta zajímavých věcí. A vždycky to chvilku trvá, než se mi ji podaří pokořit. Latexová Lara se v poněkud nočním Londýně navíc docela ztrácí. Nic moc nepomáhají ani silné kapky deště nebo věčně neosvětlené chodby. Člověk leccos přehlédne.

Než jsem celý Londýn poprvé dohrála, musela jsem ho pustit snad čtyřikrát. První level Thames Wharf zas až takový problém nebyl (až na ten drobný detail s rotujícím šroubem, který je pro Laru smrtící, jen když se mu zachce a až na tu super-inteligentní elektrickou krabici, která si jezdí kudy chce), stačilo se tak nějak dostat přes množství secretů a ochozů do místnosti s třemi vodními nádržemi. Pravda, donutit elektrickou krabičku, aby jezdila tak, jak chcete, aniž by vás šlehla chapadlovitými kabely, to bylo lehčí, než se na první pohled zdálo. Nic netušící hlídači dostali kulku mezi oči, sotva Laru zbystřili, protože u sebe měla věrného pomocníka ve formě Desert Eagle. Ale jakmile se na ochozu katedrály svatého Petra rozeznily zvony, nastal problém. Protože Lara sjela přímo po zadnici do levelu Aldwych... Jo, mimochodem: v Thames Wharf si opravdu mohli (opět) nechat ty... zatracené ptáky, které vám krákají nad hlavou, téměř slyšíte šustění jejích peří jako by byli u vás doma a Lara je pořád ne a ne zaměřit!

Nacházíš se kdesi v hlubokém podzemí, kde je tma a plno špíny. Aby toho nebylo málo, z deštivého počasí sjedeš přímo do špinavé vody, odkud vylezeš do smradlavé, opuštěné chodby. Přímo jako z bláta do louže. Je tu tma, ale jakmile se rozsvítí, víš, že máš vytáhnout pistole - to je světlo z loučí bezdomovců, kteří tu našli své bezmocné útočiště. Prostředí je plné slepých uliček a elektrických drah, ze kterých se co chvíli vyřítí metro. Můžeš jít nahoru i dolů, doleva i doprava. Jisté je tady jen jedno: nebude to opravdu nic jednoduchého. Musíš najít Solomonovy klíče a přes složitý tlačítkový hlavolam se musíš dostat i do jeho místnosti, abys je použila. Podzemní vrták, tajemný krabicový sklad rezavé průchody, tak jako tak se tu budeš muset chvíli cítit jako doma...


Když jsem poprvé dohrála Aldwych, bylo to jako zdolat Mount Everest.
Dobře, na Mount Everestu jsem nikdy nebyla, takže nevím, jaký je to pocit, když ho zdoláte, jelikož tedy nemám s čím porovnávat. Ale můžu říct, že jsem v sobě měla jakýsi pocit vítězství a osobní hrdosti. Je to totiž neuvěřitelně zapeklitý a zákeřný level, z něhož se můžou vymotat jen ti s extrémně bystrým orientačním smyslem.

Mezi které já ovšem ani náhodou nepatřím. Nebudu zakrývat, že Aldwych jsem hned napoprvé (možná ani na podruhé) nezdolala. Spíš Aldwych zdolával mně. Jednou (a to celkem nedávno) jsem se ho ale rozhodla definitivně pokořit a najednou se mi to podařilo. Vyžadovalo to ale spoustu trpělivosti, bylo nutné zapojit všechny mozkové závity a prozkoumat všechny přístupné uličky. Takže tentokrát jsem level zdolala podruhé.  A když se na to tak zpětně podívám... Vlastně nevím, v čem byl zase takový velký problém. Zřejmě v tom důkladně prolézt všechny možné cesty a uličky, protože tady je potřeba podívat se skutečně všude. Teď už se docela těším, až si level projdu příště. Na jednu stranu je sice velmi komplikovaný, na druhou stranu velmi zábavný.

Nejsou to žádní bezdomovci ani ztracené duše, jak by se na první pohled mohlo zdát. Říká se jim Zatracení a jakmile se dozví, že jdeš po tajemném artefaktu, který přišel společně se čtyřmi dalšími ve vesmírném meteoritu, jsou ti ku pomoci. Protože ji nemají rádi. Její touha po kráse a věčném mládí je jim protivná. Normálně jsou celkem uzavřená skupina, ale tobě se rozhodli pomoct.

Lud's Gate aneb vítejte v londýnském muzeu historie. Vyřešte komplikované hlavolamy přímo v centru exponátů, zkuste se nezabít při zdolávání ohromné sfingy a úplně nejlepší bude, když se vám podaří vystačit s dechem v zákeřných kanálech, kam vám jako na potvoru přistrčili vozidlo, které se úplně špatně ovládá. Máte-li dostatek trpělivosti a času, pak vás tento level bude bavit. Pokud máte jen dostatek toho druhého, pak vás asi bude bavit jenom do půlky. Protože ta část s vodním vozidlem je absolutně nervydrásající...

Z posledních sil kopeš nohama a doufáš, že v kanále konečně objevíš vzduchovou kapsu...
Load Game.
Zkoušíš to z jiné strany. Ještě zbývají asi tři uličky, kterými se můžeš vydat. Sakra, tahle je zrovna slepá...
Load Game.
Zkus to tudy. Zavřeno? Sakra! Jak to otevřít? Možná touhle uličkou. Tady už jsem byla? Tak jinudy - k čertu. Došel mi vzduch.
Load Game.
Že by ta páka byla tady? Proč to tady vypadá všechno stejně? Je tu tma! Jako naschvál si nemůžeš otevřít světlici! Všude je tma. A zase jsme ve zdi. Lapáš po dechu. Vzduch došel.
O tři hodiny později.
Load Game.
Takže tudy...? Kde se tady najednou ten krokodýl vzal????
AAAAAAAARGHHHH! Tak takhle by to nešlo... Left, Right, Right, Left, Left, Left, Right....
Ups...

Jakýmsi zvláštním způsobem ses ocitla v luxusní místnosti s velkým akváriem a jakousi blodnýnou uprostřed. Všechno, co chceš, drží ona v ruce. Jen po tom lapnout... Myslíš, že až v příštím životě? Uvidíme. Pistole tu nejsou nic platné. Pustíme do ní dvěstědvacet. Tady ti, holka, ani ksichtík k zulíbání nebude nic platný...

A pak se Lara Croft ocitla najednou ve vesnici v Jižním Pacifiku plné dinosaurů a domorodců s jedovatými šipkami. Děkujme pánům autorům za jejich cheaty. Hurá, miluji virtuální svět!

Když se dokumentuje...
Podotýkám, že tentokrát mi fotografie zapůjčil Google. Nicméně mé zážitky byly totožné.

No, milá Jeanette, tak si ten pohled hezky vychutnej. Jsme teprve na začátku.

Tak kdy nám to jede?

Milá dámo, váš problém nebude tak úplně v obličeji...

Aaarhg! Ty nezmare!
První nepřítel, na kterého pistole nezabraly!
__________________________

Žádné komentáře:

Okomentovat