pondělí 23. dubna 2012

Do světa obdélníků a trojůhelníků...

Když nad tím uvážím, vlastně vůbec první Tomb Raider se neskládá z ničeho jiného, než jsou obdélníky a trojúhelníky. Neuvěřitelné, že těch pár geometrických tvarů - jen podáno ve velkém množství a naprosto brilantně - vytvořilo z polygonové ženy takovou legendu.

Jen si vzpomeňme na časy, kdy Lara měla vlasy smotané v drdůlku, top upnutý až ke krku a na vysokých botách červené tkaničky. Její akrobatické dovednosti sestávaly z úžasných skoků a prvků hodných profesionálních gymnastek. Dnes je její cop vytvářen z tolika polygonů, z kolika se dříve skládal celý level, dokáže dokonce běhat po zdi a vystřídaly se na ní minimálně čtyři různé dabérky. A přesto dokázala obstát a změnila se jen pramálo.

Dle mého názoru Lara Croft dokázala něco skutečně ojedinělého. Málokterá počítačová hrdinka může říct, že má za sebou již patnáct let úspěšné herní kariéry, nespočet zpracování a ve svém závěsu miliony a miliony věrných obdivovatelek. Hlavně nás dokázala přinutit k tomu, abychom si dnes, v roce 2012, kdy se hry předhánějí v tom, která z nich bude mít lepší vizuální efekty, sedli k počítačům a znovu si pořád a pořád dokola vychutnávali svět ze čtverců a trojúhelníků...

Jeanette se rozhodla, že na svém miniaturním, praktickém a věrném PSP projde všechna dobrodružství s Larou Croft pěkně od začátku. Samozřejmě chtěla svůj dobrodružný výlet průbězně dokumentovat v podobě originálních momentek. Bohužel nepočítala s tím, že TR od Core Design focení screenshotů tak úplně nepodporují, a tak jí trošku překazily plány. Nicméně to nemění nic na tom, že i po (snad stém) dohrání čtyř úrovní v Peru jsem opět plná zážitků, skoro stejně jako poprvé. Ačkoliv bez screenshotů, pojďme si alespoň o tomto hraní popovídat.

Také máte rádi tu chvilku, kdy spustíte Tomb Raider a tam se objeví vaše oblíbená hrdinka za zavřenou bránou v horských jeskyních? Je to jedna z mých nejoblíbenějších situací. Znovu se ponořit do kouzelného enginu a pomalu (posté a zároveň poprvé) prozkoumávat (ne)známá místa. Podařilo se mi opět najít více secretů než minule, lépe předpokládat, kde na mě vyskočí jaký protivník a už v prvních vteřinách se mi podařilo zcela srůst s Larou. Vlastně to vydrželo až do Ztraceného údolí, kde tentokrát nebyl žádný problém najít všechna kolečka - minule jsem obzvláště s jedním měla trošku problém. Jen v Qualopecově hrobce mě občas překvapily některé bodáky schované v zemi, která nebyla od zdí vůbec k rozeznání a na konci levelu bortící se strop. I na Qualopeca jsme se s Larou stihly podívat - má skutečně zajímavou kostru, na první pohled velmi podobnou té lidské, s tím rozdílem, že lidem ze zad nerostou žádné další opory pro křídla. Společně jsme se vydaly přes otravného Larsona a přes potůček zpátky a ostatně přes polovinu světa do mé oblíbené části - Řeckého letohrádku...

Kochat se polygony, vzpomínat a cestovat skrz svět - já si takhle představuji krásně strávené odpoledne :)

Screenshoty nefungují? Nevadí. Sáhneme po starých.

 První lékárnička ve hře Tomb Raider. To chce skutečně foto!

Už od začátku byla nebezpečná a svá.

Okamžik, který udělal ze Ztraceného údolí legendu.

Ústřední postavou hry vždy byla Lara Croft, ale ani bez ostatních charakterů by to ovšem nebyl Tomb Raider.
_____________________________

Žádné komentáře:

Okomentovat