V Angel of Darkness se mi stala taková věc... no teď už mi to přijde jako celkem legrační věc, ale věřte, že mi v tu chvíli moc do smíchu nebylo.
Byla jsem v té pražské části s bio-výzkumným zařízením. V tom velkém skleníku, kde musíte od mrtvých strážných sebrat tři přístupové karty a otevřít si s nimi dveře dál. Brnkačka, věc, kterou jsem dělala už nejméně pětkrát. Tato část hry patří k mým nejoblíbenějším.
V ten den mě ale krutě zradila.
Dvě karty už jsem měla - sebrala jsem tu od strážného ve spodním patře a od mrtvoly strážného nahoře, po vypnutí videa. Zabila jsem i toho třetího strážného. Po kartě jako by se ale slehla zem.
Celou tu velkou místnost jsem prošla - krokem, aby mi náhodou neunikla ikonka ruky na obrazovce, značící, že se tu zase dá sebrat nějaká neviditelná věc - skrz naskrz. Dvakrát. Karta nikde. Lámala jsem si hlavu, zda to není zase jedna z těch chyb ve hře. Poslední dobou mám na ně štěstí. Napadlo mě, jestli si ten syslák český strážce nevzal kartu s sebou do hrobu.
Pak jsem tu kartu po dlouhém hledání našla.
Tady.
Ten zmetek ji upustil zrovna na klobouk houby, kam se nedalo dostat. Zkoušela jsem tam skákat, ale...
... Lara po houbě sjela a karty si ani nevšimla. Nezbývalo, než jen na ni toužebně koukat.
Co to znamenalo? Samozřejmě vrátit se ve hře, hrát od poslední uložené pozice a doufat, že ten pitomec už příště kartu nechá na zemi. Jenže já blbec samozřejmě velkou část hry odehrála s Quick Save. Takže poslední uloženou pozici jsem měla na Místě zločinu monstra... Takže jsem zatnula zuby a trpělivě proběhla čtyři levely nazpátek.
V tom se mi ale stala druhá věc, která mě ujistila v tom, že Pražáci jsou prostě zákeřní.
V tom se mi ale stala druhá věc, která mě ujistila v tom, že Pražáci jsou prostě zákeřní.
Oba museli umřít tak blbě, že po nich zásobníky zůstaly na židli. A ačkoliv Lara vypadá jako chytrá holka, sebrat náboje ze židle prostě neumí.
Nu, musela jsem je obětovat. Sebrala jsem si alespoň čokoládu ze stolu a šla dál.
Do výzkumného zařízení jsem dorazila podruhé. Odteď jsem si ale každý krok ukládala na jinou pozici uložených her.
Ještě, že jsem to udělala!
Stala se mi totiž tahle věc...
Zabila jsem toho, co chodil dole a pak toho, co chodil o dvě patra výš. Toho zákeřného jsem si chtěla nechat až na konec. Vylezla jsem až nahoru a nechala proběhnout video. Sebrala kartu od mrtvého strážce, šla na plošinku s tím zákeřným hlídačem a... on zdrhnul. To video zkrátka eliminovalo všechny nepřátele z dosahu a způsobilo, že chlap, který mi měl zanechat třetí přístupovou kartu, zkrátka zmizel. A karta s ním... Zdejchnul se a bylo mu úplně jedno, že já tam zůstala trčet jak trubka. Naštěstí jsem to měla uložené, takže jsem potom šla nejdřív na něj a pak pustit video.
Do třetice se mi to naštěstí podařilo...
Do výzkumného zařízení jsem dorazila podruhé. Odteď jsem si ale každý krok ukládala na jinou pozici uložených her.
Ještě, že jsem to udělala!
Stala se mi totiž tahle věc...
Zabila jsem toho, co chodil dole a pak toho, co chodil o dvě patra výš. Toho zákeřného jsem si chtěla nechat až na konec. Vylezla jsem až nahoru a nechala proběhnout video. Sebrala kartu od mrtvého strážce, šla na plošinku s tím zákeřným hlídačem a... on zdrhnul. To video zkrátka eliminovalo všechny nepřátele z dosahu a způsobilo, že chlap, který mi měl zanechat třetí přístupovou kartu, zkrátka zmizel. A karta s ním... Zdejchnul se a bylo mu úplně jedno, že já tam zůstala trčet jak trubka. Naštěstí jsem to měla uložené, takže jsem potom šla nejdřív na něj a pak pustit video.
Do třetice se mi to naštěstí podařilo...
Zdá se, že ta hra se mnou vytrvale bojuje a chce, abych to vzdala. Ale to se nestane :P Ovšem dnes se mi zdálo, že tvůrci do českých vojáků zabudovali i jejich pražskou náturu :)
__________________________
Žádné komentáře:
Okomentovat