Herní zážitek vyhrabaný z krabice

Navigace: Jeanettin herní report

Přemýšlím, kdy jsem tuhle hru hrála naposledy. Naštěstí, díky mému zlozvyku zaznamenávat každý herní okamžik, se to v herním reportu dalo dohledat. Že jsem ale musela jít pěkně daleko. Naposledy jsem Anniversary hrála na PC ve středu 11. května 2016. To už jsou vážně čtyři roky...?

Čas fakt letí.

Přemýšlím, čím to asi začalo... Nojo! Už vím. Úklidem. Když se rozhodnete jednou za čas vytřídit věci, můžete najít skutečné poklady. Hledala jsem pro mamku v krabici plné haraburdí jistou knížku... A při přehrabování ze dna krabice vyplavalo na povrch oválné pouzdro. Hned jsem věděla, co v něm je. Knihu pro mamku jsem sice našla, ale přeci jen jsem prohrabala krabici ještě jednou, jestli náhodou nevylovím nabíječku. Která se nakonec také objevila.

Je pravda, že chvíli trvalo, než se PSP zaplo. Bylo třeba ho aktualizovat, naformátovat kartu a asi dvakrát ho nabít a vybít. Nicméně, můj kapesní dědeček chytil druhý dech a světe div se, TR Anniversary byla stále zasunutá v přihrádce s UMD, jako by celé ty roky netrpělivě čekala, že ji zase někdo spustí.

Bylo to pro mě jako poprvé. Stará známá místa jsou zrádná. Za tu dobu nějaký ten detail vypadl z paměti, což mělo za následek tři tragická úmrtí Lary Croft, dva zoufale dlouhé okamžiky, kdy jsem se ztratila a absolutně jsem neměla tušení, kam jít, a navíc jsem minula snad všechny tajné poklady, takže si to chtě nechtě budu muset projít ještě jednou.

Ale asi mi to nevadí. Pomalu se dostávám do doby, kdy člověk po práci netouží po ničem jiném, než po chvíli relaxu a vypnutí mozkových závitů, aby se mohl alespoň na malou chvíli k večeru odreagovat, než se spokojeně oddá nevinnému spánku...

A protože mě čeká dvou týdenní dovolená, teď víc než kdy jindy oceňuji praktickou stránku přenosné konzole, která se dá jednoduše mrsknout do kufru. Až budu mít dost opalování, přírody, pití nebo kultury, budu mít po čem sáhnout a budu mučit svoje nervy v drsném a horkém Řecku. Peru se mi úspěšně podařilo dokončit. I když si ty prsty zase musely chvíli zvykat.

Jak jde čas...

... co se stalo, kde všichni jsou? To je teda změn... A tím nemám na mysli skutečnost, že hry, do kterých jsme se před dvaceti lety zamilovali a proseděli u nich před velkou obrazovkou hodiny, teď můžeme vytáhnout v autobuse z kapsy cestou do práce, jako by se nechumelilo a kolikrát ještě v lepším grafickém kabátu. A v druhém okně na telefonu si k tomu pustit třeba YouTube. Rok se s rokem míjí, hra Tomb Raider už je tu s námi 24 let, stihla už vydat 11 pokračování a její hlavní představitelka jenom mládne. Weby, s kterými jsem vyrůstala a které mě učily, jak přinášet informace ostatním, jsou nenávratně pryč. Autoři se vydali každý svou vlastní cestou a z malé komunity se stala síť fanoušků něčeho, co zapadne jako běžný průměr v tisíci dalších a podobných titulech.

Rozhodla jsem se, že blog věnuji jen klasickým dílům TR a dílům od Crystal Dynamics. Square Enix a jejich hry mě míjí. Co se týče zmíněných TR her od Core a Crystal, najdete u každého rozcestníky, a jsou (nebo spíš budou) rozebrané takřka do kostry od návodů, obrázků, vybavení Lary až po videa s mým hraním. Já se nebráním novinkám o nových dílech, ráda vyhledávám informace, ale dopodrobna se novým dílům počínaje TOMB RAIDER, kde se Lara snaží prokousat děsivým ostrovem zpátky domů, se už věnovat nebudu. Tuto práci přenechám jiným, kteří mají k "nové" Laře bližší vztah. Já jsem žádný z těch dílů nikdy nedohrála, ujíždí mi vlak nejenom v tom, jak rychle další díly běží na pásu výroby, ale už na to nemám ani techniku, která by další díly zchroustala. Komunita je velká, fanoušci stále přibývají a ti, kdo budou mít srdečnější vztah k novým dílům o nich jistě napíšou lépe, než já, když mi to skoro nic neříká. Už je to přece jen nějaká doba, co je Lara mezi námi, ráda si pořád dokola projíždím známá dobrodružství. Miluju prohánět se Čínou v doupěti draka, prolézání kanály v New Yorském mrakodrapu, vždy se těším na exotická místa jako jsou Ghana nebo Thajsko a slza nostalgie ukápne vždy, když si projíždím velmi vyvedený remake prvního dílu. Tomu se chci věnovat a stále mě to baví. Co mě ale nebaví je ponořit se do hlubin průměrného akčního RPG, kde naše hrdinka zapadá ve stínu dalších herních bomb, které Laru pomalu ale jistě tlačí ven ze zlaté židle herní královny.