Navigace: Jeanettin herní report
... než se při horkém sobotním dopoledni ponořit do hlubin moře.
Člověk tak rychle zapomíná. Stokrát hrané dobrodružství, přece se jen zázračně nemohly přeskupit čtverce v levelu, páky a spouště nemohly jen tak zmizet a nepřátelé se zase nemohli objevit na nových místech. A stejně mě to hraní pořád překvapuje.
Zapomenete pozice plamenometčíka, a Lara hned hoří. Zapomenete na jednu díru v zemi a Lara je hned napíchnutá na bodácích. Zapomenete jednu malou uličku a rázem stojíte jako tele před bránou, která po vás chce, abyste ji otevřeli klíčem.
Když na mě (nejčastěji zezadu) naběhne nepřítel, který mi dávno zmizel z paměti, nadskakuji úplně stejně, jako když mi bylo deset. A atmosféra je také naprosto dokonalá, tak jako tenkrát.
Čirou náhodou jsem ve své sbírce narazila na starý článek o TR2 a přečetla si ho. Psaná historie časopisu Level to vystihla dokonale: Je to naprostý nářez.
Vrak lodi Maria Doria je (škoda!) za mnou, a sněžný Tibet plný mnichů, skůtrů a ptáků mě čeká. Ach jo. Jak já ty opeřence nesnáším... Bojím se, že se budu odhodlávat dlouho. I když... vidina levelu Barkhang Monastery a Temple of Xian, který následuje po sněžném Tibetu, mě pohání vpřed!
Člověk tak rychle zapomíná. Stokrát hrané dobrodružství, přece se jen zázračně nemohly přeskupit čtverce v levelu, páky a spouště nemohly jen tak zmizet a nepřátelé se zase nemohli objevit na nových místech. A stejně mě to hraní pořád překvapuje.
Zapomenete pozice plamenometčíka, a Lara hned hoří. Zapomenete na jednu díru v zemi a Lara je hned napíchnutá na bodácích. Zapomenete jednu malou uličku a rázem stojíte jako tele před bránou, která po vás chce, abyste ji otevřeli klíčem.
Když na mě (nejčastěji zezadu) naběhne nepřítel, který mi dávno zmizel z paměti, nadskakuji úplně stejně, jako když mi bylo deset. A atmosféra je také naprosto dokonalá, tak jako tenkrát.
Čirou náhodou jsem ve své sbírce narazila na starý článek o TR2 a přečetla si ho. Psaná historie časopisu Level to vystihla dokonale: Je to naprostý nářez.
Vrak lodi Maria Doria je (škoda!) za mnou, a sněžný Tibet plný mnichů, skůtrů a ptáků mě čeká. Ach jo. Jak já ty opeřence nesnáším... Bojím se, že se budu odhodlávat dlouho. I když... vidina levelu Barkhang Monastery a Temple of Xian, který následuje po sněžném Tibetu, mě pohání vpřed!
Povedený článek a úžasné zachycené momenty. :-) U mě je to tak, že já se vždy spíš těším, až z vraku odletím. Atmosféra je sice úžasná a prostředí je perfektní, ale vždy na mě tyhle levely působily opravdu děsivě. I když za to možná může jen jeden prvek, a to je ten obrovský úhoř z obytných prostor. :D :-)
OdpovědětVymazatZajímavé, na někoho působí úhoř, na někho ptáci (konkrétně ptáci působí na Jeanette :)) Máš pravdu, díky těmto potvorám a naprosto živé atmosféře je hra skutečně živá...
OdpovědětVymazatI po té době se pořád ujišťuji v tom, že v atmosféře tenkrát opravdu nebyla schopná dohonit žádná hra.