Level 13: Pomalu se blížíme ke konci

Level třináct jsem ukončila ve všech Tomb Raiderech před malou chvílí. A dva Tomb Raidery jsou už tak úplně za mnou. Máme zde tedy dva vůbec nejkratší díly z celé série. Tomb Raider Chronicles a Tomb Raider Legend se mi úspěšně podařilo dokončit. I když to nebylo úplně jednoduché. Vyšla jsem ze cviku a v závěru Chronicles mě potkalo několik nepovedených skoků, takže ten android mě několikrát málem dopadl a v Legend Lara zase několikrát spadla z ostrůvku dolů, než se jí podařilo zákeřnou potvoru zabít.

Jak jsem byla úspěšná v TR1 se můžete podívat rovnou na úvodním obrázku. Tentokrát bych tento gameplay třináctého levelu nazvala "Hraní na třetí pokus". Lara vyhrála nad androidem až na potřetí v TR Chronicles, dvakrát byla smetena z ostrůvku, než potřetí udolala Amandu a dvakrát byla nemilosrdně přejeta skateboardem maníka v dole Natla's Mines, až ho potřetí konečně ze skejtu shodila. I dnes, po dvaceti letech, mi umělá inteligence lidských nepřátel v TR1 bere dech. Ten chlap je vytvořený z nul a jedniček. Ale prostě dokáže jet na skejtu a jednou nohou se odrážet od země, a zároveň střílet po Laře a zatraceně dobře mířit.

V TR2 mě potkal vůbec nejstrašidelnější level z celé hry. Musela jsem se přemlouvat a nutit, abych ho vůbec spustila. Catacombs of the Talion. Stres jako blázen. V tom okamžiku, kdy Lara vloží tibetskou masku do něčeho podobnému klíčovému zámku a otevře si dveře do obrovské, tmavé místnosti, kde nevidíte ani na krok, zato se zde ozývá hladový skřek hned několika naštvaných yettiů. Asi si dovedete představit, co to se mnou dělalo, když mi bylo nějakých sedm nebo osm let. Srdce až v kalhotách, rozsvícená všechna světla v bytě a povel Save Game doslova na každém kroku. Dnes už Jeanette sice ví, jak na to. Že je třeba vybavit se granátometem a rozčtvrtit ty potvory hned, jak zmáčkneme spoušť. Ale i tentokrát mi srdce bušilo tak hlasitě, že jsem ho cítila od kalhot až k podprsence.  Tibet je samozřejmě okouzlující a má hodně do sebe, ale docela už se těším, až bude za mnou.

V Jižním Pacifiku v TR3 to na jednu stranu bylo krásné, ale pracné. S kajakem jsem kamarádka nikdy nebyla, nejsem a nikdy nejspíš ani nebudu. Proudy jsou hnusný, pastí je tu víc, než přiměřeně a navíc se ta potvora vůbec nedá ovládat. Nemluvím o tom, že většinu času je třeba plavat (nebo plout) v protisměru proudu, takže to trvá dlouho a i mě bolely ruce jenom z toho, jak jsem viděla Laru, jak se namáhá a ten zatracený kajak se pořád otáčel tak strašně pomalu... Na druhou stranu jsou v tomto levelu dobře rozdělené fáze na kajaku a na souši. Občas je třeba vystoupit a otevřít si nějaké dveře nebo vylézt po zdi a najít nějaký secret. Ve finále je potřeba si vytáhnout ze země obrovský špunt a dostat se až do Punova chrámu. Ten nás čeká příště. Myslím, že oproti kajaku budou ti domorodci a valící se ostnaté koláče procházkou růžovou zahradou.

No, a TR Chronicles jsem pro tentokrát zapla naposledy. Levelem Red Alert! hra končí. Je sice výrazně kratší oproti ostatním, ale to jí samozřejmě neubírá na kvalitě. Poslední level je totiž tak dlouhý a tak těžký, že je vám najednou úplně jedno, kolik levelů máte za sebou, jen chcete mít za sebou právě ten, ve kterém se momentálně nacházíte. Už od začátku je skvěle udělaný. Bortící se mrakodrap, houkající vrtulníky, dva androidi, co Laru nahání... Lara má najednou víc pozornosti, než by možná sama chtěla. Je to tady plné otrávených plynů, svalnatých chlápků, kteří mají nad námi jasnou převahu a akcemi napasovaných okamžiků, kdy nám jde doslova o krk. Zkompletujeme klíč, který jsme ukradli androidům, vyběhneme na střechu mrakodrapu a můžeme si vychutnat závěrečné video. Měla jsem pocit, jako bych právě vyhrála olympiádu nebo přeplavala Atlantik.

V Angel of Darkness opět zafungovaly bugy. Lara měla sice samopal, ale zároveň ho neměla. Střílela po vojácí s neviditelnou zbraní. Vidíš to, Chucku Norrisi? Můžeš se jít zahrabat. Můžeš sice předběhnout svůj vlastní stín, ale střílet z neviditelné zbraně prostě nezvládneš. To umí jenom Lara. U mě Lara v AoD prokázala, že umí spoustu věcí. Chodit jenom s jednou nohou, sbírat jeden zásobník desetkrát nebo střílet z neviditelné zbraně.

Hraní TR Underworld bylo pro mě zase za trest. Byla to závěrečná část Jan Mayen, kde Lara sebere kladivo. Cestou jí ale všechno padá pod nohama a navíc se jí houpající kladiva pořád snaží trefit a shodit dolů. Vzhledem k tomu, že jsem si absolutně nepamatovala cestu, několikrát jsem chudinku nechala spadnout do útrob propasti a navíc jsem zkejsla v několika místnostech, než jsem si vůbec uvědomila, co mám dělat a dala dohromady fakt, že se tu musím trochu rozhlédnout a opět zapracovat s prostředím. Nicméně jsem byla nakonec úspěšná. Kladivo bylo zdárně odcizeno a skončilo v Lařině batůžku. Takže uvidíme, co s ním spácháme v Andamanském moři.

Dvě hry už jsou z kola ven. Tak si říkám, který Tomb Raider asi zůstane jako poslední? Mám svého favorita, ale zatím si to nechám pro sebe. Uvidíme :)

Tomb Raider: Featuring Lara Croft

 Tomb Raider: Starring Lara Croft

 Tomb Raider: Adventures of Lara Croft

 Tomb Raider: The Last Revelation

 Tomb Raider: Chronicles

 Tomb Raider: The Angel of Darkness

 Tomb Raider: Legend

Tomb Raider: Anniversary

 Tomb Raider: Underworld

 ____________________________

Vzhledem k tomu, že momentálně probíhají trochu organizační změny, protože přecházím s hraním na nový počítač, neměla jsem možnost udělat všechny screenshoty a ne všechny tedy pochází z mé vlastní tvorby. Nechtěla jsem ale narušit průběh rubriky, proto mi to doufám prominete.

Navigace: Jeanettiny zajímavé screenshoty