Level 12: Jen zdánlivá chvilka oddychu

Nevím, jestli tak rychle jedu level za levelem proto, že mě to tak baví, nebo proto, abych to měla za sebou co nejdřív. Možná je to napůl z obojího. Nicméně fakt je ten, že se pomalu, ale jistě blížím ke konci. V TR Chronicles a v TR Legend jsem odehrála předposlední levely hry a tím pádem se počet hraných Tomb Raiderů zmenší o dva. Začíná to být takové kdo vypadne z kola ven. Asi to ale bude celkem zajímavé sledovat, které Tomb Raidery vydrží co nejdéle coby do počtu levelů, a které odpadnou nejdřív. Už teď je asi jasné, že takový Last Revelation budu hrát ještě dlouho. Ale třeba po Chronicles a záhy po TR Anniversary se mi bude za chvíli docela stýskat.

V TR1 se opět ocitáme tváří v tvář sfinze. Level Sanctuary of the Scion je z Egypta vůbec nejtěžší a nejdelší. Je skutečně neuvěřitelné, jaké zapeklitosti byli Core Design schopní vymyslet už v roce 1996. A že jenom fakty, že jeden čtverec z cesty kupředu vyndali, takže Lara se zřítila jako do propasti, nebo cestu natexturovali úplně stejnou texturou jako okolní zdi, takže jsme ji hledali půl hodiny (a další a další...) nám v hraní dokázaly pekelně zatopit. Uznejte, že to už se vám v dnešních hrách fakt stát nemůže. A ačkoliv jsem TR1 hrála stokrát a jednou, chvíli mi trvalo, než jsem se rozvzpomněla na to, kterým směrem skočit jako první nebo z kterých míst se na nás vyřítí příšery. Na druhou stranu jsem zase úplně vypustila několik důležitých faktů jako například sekající dveře. Což chudák Lara docela odnesla. Každopádně byl tento level úspěšně zdolán a já se vrhám vstříc Natliným dolům.

V TR2, ačkoliv se ocitáme v nejdelším a nejzapeklitějším levelu celé hry, pro mě to byl relax a odpočinek. Tento level dobře znám. Navíc je tu s námi pár kamarádů, pokud se vám podaří netrefit žádného mnicha, budou vám dokonce nápomocní, protože budou bojovat s Bartoliho mafiány a pokud budou úspěšní, vy ušetříte spoustu nábojů. Bohužel, realita je taková, že v souboji samopal versus kopí většinou z devadesáti procent vítězí střelná a účinná zbraň. Ovšem tibetští mniši jsou dobří napichovači, takže pokud mafiány napíchnou fakt šikovně, podaří se jim souboje několikrát vyhrát. V tomto levelu je zapotřebí získat pět modlitebních mlýnků, které jsou poschovávané po všech možných koutech obrovského tibetského kláštera, vložit je do stěny a vstoupit do místnosti, kam vložíme Seraph. Já si ovšem tento level vždycky neuvěřitelně užívám. Fascinuje mě zpracování scenérie i interiérů. Je tam kousek od všeho - skákání, střílení, pastí a dobrodružství, tenhle level je jednou z nejlepších věcí na TR2. Já se moc těším, až na něj budu nahrávat gameplay. Jen jsem zvědavá, kdo mě bude ochoten poslouchat hodinu a půl.

V Chronicles velice zajímavý a zároveň  zákeřný level Escape with Iris. Zároveň jediná část Tomb Raideru, kde je možné hrát chvíli jenom s Lařinou kostrou, když prochází rentgenovou stěnou. Je to pro mě i trošku deprimující level, spousta věcí je tu na čas a navíc nejsem zastáncem těchto "plechových" lokací v TR (Area 51, New York, ropná plošina, Kazachstán v Legend a tak dále), nicméně se s tím asi budu muset naučit žít, protože skoro v každém TR se pár takových levelů vyskytuje. Taky nemám ráda ten pocit, když vám za zadkem běží naštvaný android nebo když se vám nějaké dveře zavírají před nosem. Navíc Lara v New Yorku nemá svoje dvě pistole, jenom samopal a - ačkoliv nábojů by mělo být všude dost - samopal nemá nekonečnou munici. Což je další stresový fakt. Nicméně i tak považuji misi v mrakodrapu za mimořádnou a rozhodně je to příjemná tečka na závěr hry. Jen je škoda, že je Chronicles tak krátká. Kdyby před mrakodrap mrskli ještě jednu sérii například čtyřech levelů, nemělo by to chybu.

V Angel of Darkness přišel zase stres a o Legend ani nemluvím. V AoD je pro mě vůbec nejhorší ta část, kdy se Lara musí po malých kůlech, které se houpou podle toho, jak na ně fouká vítr sem tam, přeskákat až k drahokamu. Jenže Lara přehnaně reaguje na směr, kterým má skočit. A když ji pootočíte jak chcete, ona skočí jinam a ještě se pod ní rozhoupe kůl, zkuste se pak trefit. Opravdu to nebylo nic jednoduchého a moje nervy si prošly opět drsnou zkouškou. Levely jako Dračí dech, Neptunova hala nebo Hněv bestie jsem prošla najednou, abych si při příštím levelu nekazila náladu a mohla se vydat rovnou do Galerie v obležení. A o Nepálu v Legend ani nemluvím. Jakmile se začne řítit podlaha na konci, musím to dělat minimálně třikrát, než se mi podaří úspěšně se na poslední chvíli odrazit od plošinky a bezpečně se zachytit na druhé straně. Zipa s Alisterem za jejich velice příjemné povzbuzování, které vás ještě víc deprimuje, mám vždycky obrovskou chuť zabít.

Vzhůru do levelu třináctého. Třináctka nebývá šťastné číslo, tak uvidíme, jestli to pro moje hraní bude platit také.

Tomb Raider I: Featuring Lara Croft

 Tomb Raider: Starring Lara Croft

Teď královnou jsem já.

 Tomb Raider: Adventures of Lara Croft

Jdeš se mnou? Fajn. Jdi první.

 Ach jo. Ale na tyranosaury zůstane ženská vždycky sama.

 Tomb Raider: The Last Revelation

 Tomb Raider: Chronicles

 Tomb Raider: The Angel of Darkness

 Tomb Raider: Legend

Tomb Raider: Anniversary

Tomb Raider: Underworld

 ___________________________

Vzhledem k tomu, že momentálně probíhají trochu organizační změny, protože přecházím s hraním na nový počítač, neměla jsem možnost udělat všechny screenshoty a ne všechny tedy pochází z mé dílny. Nechtěla jsem ale narušit průběh téhle rubriky, proto mi to doufám prominete.

Navigace: Jeanettiny zajímavé screenshoty