pátek 1. dubna 2016

Cold Darkness Awakened: I na tři holky to bylo dost práce

V úterý vyšlo nové DLC k Rise of Tomb Raider. V něm je o něco více rozvedená mise na Sibiři, ocitáme se přímo v centru staré sovětské základny, abychom vysvobodili tři přeživší, kteří byli vystaveni napospas hladovým a znetvořeným zombie vojákům.

Ačkoliv jsem neměla možnost si toto DLC zahrát, jsem velmi vděčná streamerce Lufiker, která celé toto dobrodružství nastreamovala. Během tří zábavných hodin čtvrtečního večera jsme se vydaly s Larou do středu dění a vrhly se do otevřené náruče nehostinné základny a hladových zombies a já díky tomu můžu sepsat jakýsi souhrn dojmů, které ve mně hra zanechala, i když jsem ji neměla přímo v ruce, ale jen na obrazovce. Vzhledem k tomu, že záznam byl nepřetržitý a komentovaný, vím, na čem jsme se s Lufí shodly. Dobrodružství je to sice krátké, ale o to intenzivnější a děsuplnější.
Na streaming Cold Darkness Awakened jsem se opravdu těšila. A ačkoliv mé celkové dojmy jsou všelijaké - napůl pozitivní a napůl negativní - bylo se skutečně na co těšit a díky twitchi to bylo opravdu jako bych to hrála sama.

Předem bych vás chtěla poprosit, abyste omluvili případné faktické chyby, protože jsem Rise of Tomb Raider zatím nehrála.

Kudy jenom cesta vede?
Vracíme se zpět do Sibiře. Zůstali tu tři přeživší z výpravy a na Laře je, aby se přes hromadu zmutovaných sovětů dostala dovnitř základny a všechny tři vězně mohla osvobodit. První cutscéna začíná tím, že Lara za sebou zavírá obrovská vrata základny. A myslím, že i ona sama by je nezavírala s takovou dychtivostí, ale spíše nenuceně a pomalu, kdyby věděla, co ji čeká. Ačkoliv pohled na Laru v pěkném outfitu známém z předchozího DLC byl velmi příjemný, hned jsme se ocitly před prvním problémem. Mapa neukazovala vůbec žádné cíle nebo objekty. Takže hned po zapnutí nové hry je nutné změnit mód na Cold Darkness Awakened a přizpůsobit obtížnost. Až poté se aktivuje mapa a cíle na ní. Bez ní je to dost složité. Protože se ocitáte na místě, které působí velmi chaoticky. Všude je tma, Lara si může svítit jen osobní svítilnou. Před ní se nachází hromada budov a stromů a herní struktura je zde velmi, velmi nevýrazná. Prostředí vás sice svým dokonalým zpracováním vtáhne, ale cesta nebo objekty, které je třeba použít k postupu dál, potom zaniknou a my jsme se zběsile otáčely, abychom pochopily, co se po nás vlastně chce.

Ven se v CDA dostaneme opravdu zřídka.
S mizivým arzenálem proti ohromné přesile
Už od začátku to nebylo jednoduché. Než jsme se všechny tři (Lufí, já a Lara) stihly vůbec rozhlédnout, už se po nás sápalo několik ošklivých chlapů, co se prapodivně motali a potáceli směrem k Laře. Vypadali dost hladově a nebylo jich zrovna málo. Chudák Lara jenom s lukem a šípem měla co dělat, aby se jim stačila vyhnout. Cestou sice nasbíráme několik střelných zbraní a granátů a Lara se umí ohánět svým cepínem docela slušně a obratně, ale skutečnost, že při jednom kontaktu s nepřítelem přišla Lara o dost velkou část svého zdraví, byla docela nespravedlivá. A to jsme hrály na úroveň Tomb Raider.

Zázračná trojka
Tři přeživší, tři věže, tři zapeklité úkoly. Třicet zombies najednou. A tři zásobníky v jedné pistoli. Asi tak by se dal charakterizovat princip hry. V podstatě se musíme dostat do tří věží, v nichž se nachází tři lidé, které musíme zachránit. V každé věži čeká nějaký úkol, který musí Lara splnit. Jedná se většinou o správné nastavení pojistek či přenastavení generátorů. Během toho na nás pořád běhali zombies, což přemýšlení nad hádankami trošku znemožňovalo. V jedné části, pokud Lara přehodila pojistky špatně, vždy na sebe vypustila další hromadu zombies a bylo jich třeba deset. Pak měla další pokus vyřešit hádanku. A pokud to udělala špatně, celý scénář se opakoval. Metoda pokus - omyl tady byla dost tvrdě vykoupena spoustou nábojů a Lařina zdraví. Tvůrci nás tu každou chvíli staví do frustrujících situací, kdy máme něco udělat a splnit úkol a přitom na nás skáče čím dál víc nepřátel. V takovém případě je jasné, že naše soustředění je každou chvíli přerušováno a ve finále se motáme na místě a jenom odkopáváme zombíky, které se na Laru valí. Zejména na konci jsou tyto situace více než časté a nepříjemné a snad desátá obrazovka s Game Over už opravdu leze na nervy. Když vezmeme v potaz, že herní struktura je i v interiérech velice nejasná a chaotická, protože prostředí je tmavé a zahalené ve stínech, jeden z toho má hned nervy nadranc. Pokud vám někdo ještě do mikrofonu začne křičet: "Hurry, Lara! It's not enough time!", taky vám to zrovna moc nepomůže se na úkol soustředit. Navíc do Lary bijou zombíci ze všech stran, takže ona často než zareaguje na útok jednoho, je druhým smetená k zemi. Na vaší obrazovce je často krev a obrazovka klasicky zčernobílí, pokud má Lara na kahánku, což opět znemožňuje schopnost jakékoliv orientace nebo obrany. Docela jsem Lufí obdivovala, když dokázala Laru postavit na nohy a uzdravit ji.

Černobílá obrazovka naznačující rychle se blížící
konec se objevuje častěji, než je nutné.
Grafický luxus
Abych si ale jenom nestěžovala. Samozřejmě, že hra nabízí mnohá zajímavá plus. Hlavní výhodou je neuvěřitelně dobře zpracovaná grafika a prostředí. Pokud se Lara poraní, je to na ní hned vidět, pistole i zbraně jsou výborně zpracované. A mnohdy i když jsme si přeply v dalekohledu do módu, který nám měl napovědět svítivými objekty, které máme použít, nevěděly jsme si rady. Protože když je důležitá tmavá věc schovaná v koutě, kde je stín a tma, nemáte prostě bez většího hledání šanci ji najít. Na druhou stranu, na to, že na nás útočí tolik zombies, vypadají všichni na chlup stejně. Co chvíli jsem si říkala, že si tvůrci mohli dát tu práci a zpracovat víc modelů nepřátel. Občas se sice objeví někdo se střelnou zbraní nebo štítem, ale většina z nich na vás vběhne jenom v čemsi, co se podobá tříčtvrťákům a brzy jsme začly mít pocit, že na nás skáče jeden a ten samý v šedesáti kopiích. Zombíci byli zajímaví dvěma dalšími skutečnostmi: ačkoliv jejich mozek uměl jen jeden jediný povel a to: "Skoč na Laru a sežer ji!", kdoví, jakým způsobem je napadlo chytře po nás házet granáty a schovávat nám pod nohy bomby. A když už jsme se vydávaly pro ty přeživší, čekaly jsme nějakou klec nebo mučírny. Ale všichni seděli na židlích a zombíci chodili okolo nich jako by je tam měli na návštěvě. Laru chtěli sníst všichni najednou, ale jejích tří přátel si nikdo nevšímal. A to se prý říká, že když máme hlad, tak je nám úplně jedno, co jíme. Holt, sovětští zombies mají vytříbené chutě. Taky tu byl dobře zpracován tichý systém. Lara se umí skrčit nebo schovat do křoví a tím nepřátelům nepozorovaně uniknout. Kdyby je měla všechny střílet, brzo by jí došly náboje i šípy (a Lufí a mně asi nervy). Útěk je někdy jediným řešením, jak se otravných protivníků zbavit.

Neustálé nálety zombíků nás zbytečně často
omezují a frustrují. Graficky je ale vše vyvedeno
k naprosté dokonalosti.
Generátory, pojistky a plyn
Nad hádankami jsme se vždy na chvíli pozastavily. Za prvé bylo nutné se vždy zorientovat v místnosti, kde jsme se právě nacházely. Protože někdo vás navádí po mikrofonu, že máte manipulovat s ventily na plyn. Ale tam, kde se zrovna nacházíme je ventilů hromada. A těžko říct, které jsou na elektriku, na vodu nebo na plyn. Navíc - již zmíněný fakt - každou chvíli po nás něco skákalo. Takže se nám přemýšlelo dost špatně (vlastně spíš Lufí, protože já s Rise of the Tomb Raider zkušenosti nemám, takže jsem nevěděla, co od hádanek a prostředí vůbec čekat). Nebylo to ale zas tak náročné, ačkoliv nás drahá přítelkyně v rádiu občas naváděla úplně špatně, respektive neuměla být vůbec konkrétní, nakonec se nám podařilo s Larou projít až na konec a když se Laře konečně podařilo odpálit poslední rouru na generátoru, konečně nás ovládl vítězoslavný pocit.

Verdikt
Ačkoliv hra vypadá velice pěkně a od začátku vás svým zpracováním doslova vtáhne, časem přestane být tak atraktivní díky stížené obtížnosti. Začínáme se základními zbraněmi proti dost silným nepřátelům a ten, kdo hledá trochu dobrodružství a klidnou zábavu, bude velice zklamán. Zatímco hráči, kteří se vyžívají v RoTR v bojových strategiích a rádi unikají nebezpečí doslova o vlásek, ti si přijdou na své. Navíc je prostředí z devadesáti procent vytvořené z "plechové základny". Ven se dostaneme akorát při procházení mezi budovami a až na pár stromů tam moc přírody není. Většina DLC se odehrává uvnitř zamořených místností a to pro mě osobně není moc "tombraiderovské". Občas jako bych se vrátila o několik let zpátky, když jsem ujížděla na Resident Evilu.

Celkem jsme u celého DLC strávily cca 3 hodiny. Pokud víte, kudy jít, dá se to zvládnout během slabé třičtvrtě hodinky. Bude to třičtvrtě hodina plná napětí, a nemrtvých zážitků. Cold Darkness Awakened nabízí kýblem nervů vykoupenou zábavu a je skutečně velkou výzvou. Pokud se vám podaří dojít ho až do konce, můžete si konečně říkat Tomb Raider.
___________________________

Lufiin stream můžete sledovat ZDE.

Navigace: DLC Cold Darkness Awakened

2 komentáře:

  1. Moc pěkná recenze Žanet. :) Je tam vše, na čem jsme se společně shodli a co nám oběma vadilo. Jsem ráda, že jsi se mnou prožila toto DLC od začátku až do konce. Jinak děkuju moc za reklamu. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No o reklamu ani tak nešlo, napsala bych to i kdyby to streamoval někdo jiný. Byla jsem i tak zvědavá a jsem ráda, že jsem si to mohla projít zrovna s tebou.

      Vymazat